Nebezpečné známosti

I

Nejdražší synu!

Předem mého dopisu Tě srdečně pozdravuji. Co jsi odejel do té Prahy, já i Tvoje matka na Tebe stále musíme myslet. Ty víš, že já i Tvoje matka jsme si vždycky vroucně přáli, že aby jsi byl tím hercem. Nyní se nám tedy ten náš sen přiblížil a já i Tvoje matka Tě možná už brzy uvidíme v TV. Co Tvoje bytná? Vybrali jsme dobře? Posílám Ti 5000, kdyby se Ti stal nějaký malér s těmi subretami, co se kolem Tebe už určitě začaly točit – nic mi nepovídej, však já dobře vím, jak to v té Praze chodí. Ty kluku, ani nevíš, jak jsem na Tebe pyšný. Ale Tvojí matce o těch penězích ani muk, ta ví hovno, co se patří.

Líbá Tě Tvůj otec

P. S.: Stračena je nějaká špatná a pořád si lehá na bok, ale doktor povídal, že to jenom hraje, jak to viděla u Tebe.

II

Váženej pane Carda!

Píšu vám kvůlivá vašemu Pepíkovi, ponivač je na čase, abyste věděl, jak se věci maji. Nejni večera, aby Pepík nebyl doma. Píšu vám to nerada, ale von celý noce jenom počítá a počítá a do divadla ani nepáchne. Že prej ho to táhne k účetnictví. Dokonce navštěvuje různý pochybný podniky a dělaj tam tydlencty měsíční uzávěrky. A těch 5000, který jste mu poslal, do halíře uložil! Já jenom abyste to, pane Carda, věděl.

S úctou Marie Nováková (bytná)

III

Milý pane Cardo,

píšu Vám naprosto neoficiálně, berte můj dopis prostě jako přátelské upozornění člověka, který ví, co to je mít děti na studiích.

Věc se má tak: s Vaším Pepíkem není cosi v pořádku. Na seminářích je nepozorný, roztěkaný, stále se vznáší kdesi v oblacích. Kdyby se raději držel pěkně pevně při zemi! Zadané herecké úlohy studuje ledabyle, nepřipravuje se a často, což je nejhorší, vůbec nepřijde. Problémy vyvrcholily minulý týden, kdy Pepík z nepochopitelných pohnutek prodal svůj kostým Hamleta náčelníkovi smíchovského Sokola a za získané peníze si prý údajně koupil jakousi tiskárnu ke kalkulačce. Podařilo se mi celou záležitost zahladit jen s krajním úsilím. Udělal jsem to pouze proto, že nemohu zapomenout, s jakou monumentalitou a důstojností sehrál Pepík u přijímacích zkoušek příjezd skutečného revizora v Revizorovi…

Bude nejlepší, když přijedete do Prahy a domluvíte mu jako otec.

S pozdravem Arnold Ledek, děkan DAMU

IV

Matko,

sedím právě v pokoji našeho syna a věř, že je mi smutno. Kdybys viděla ten naprostý pořádek! Ale kdyby jen to: představ si, že když jsem mu ve skříni prohledal kostýmy, našel jsem v kapse jednoho z nich – ani se mi to nechce napsat – dvoje klotové rukávy! Bytná a Ledek měli pravdu: Praha nám toho kluka dočista zkazila. Hlavně, mámo, nebreč, máme přece ještě Vaška. Dejte slepicím!

Líbá otec

V

Milý otče, milá máti,

moc mě mrzí, že jsem Vás zklamal a nedal Vám, co jsem měl dáti. Pochopil jsem totiž, že svět je jen harmonie čísel – ale to Vy asi stejně nepochopíte. Jednou Vám ale všechno vrátím i s úroky (15%). Nyní odjíždím s jednou kočovnou mzdovou účtárnou. Odpusťte.

Líbá Vás Pepík

P. S. Kterému privatizačnímu fondu důvěřujete?