Večer s opravdovým chlapem

Dana měla přijít po osmé a Oskar se rozhodl, že se ještě před jejím příchodem vykoupe; setrval ve vaně asi půl hodiny, potom vylezl, utřel se, vysušil si vlasy a nakonec si – jako obvykle zcela bezmyšlenkovitě – vetřel do rukou trochu krému. Náhle se zarazil a udiveně na sebe pohlédl do zamlženého zrcadla: způsob, jakým krém na ruce použil (a jak to koneckonců dělal vždycky), byl zcela jednoznačně, neoddiskutovatelně ženský. Přesně takhle, uvědomil si překvapeně Oskar, si vtírala krém do rukou jeho bývalá žena i jeho matka a přesně takhle to dělá jeho současná partnerka… Musel se tomu usmát, ale byl to poněkud nejistý úsměv. Zašrouboval víčko krému a odložil jej nazpět do poličky, nepřestávaje přitom pozorovat své ruce; neviděl svá útlá zápěstí samozřejmě poprvé a stejně tak důvěrně znal i onu jemnou, jakoby nasládlou vůni krému Palmolive, který používal už léta (na hřbetech dlaní míval občas suchou kůži) – ale přesto na své ruce nyní hleděl s jakýmsi nově probuzeným zájmem. Naprostá většina jeho ostatních zvyků, gest a pohybů, ujišťoval se v duchu, měla naopak zcela prokazatelně mužský charakter – třeba jak si otírá pot z čela nebo jak slévá špagety… Ale stejně to bylo poněkud zvláštní. Navíc si v příští chvíli vzpomněl, jak nezaměnitelně ženským způsobem používá v zimě balzám na rozpraskané rty: nanese si trochu na ústa, semkne pevně rty a několikrát je o sebe otře… Oskar onen pohyb napodobil, sleduje se přitom v zrcadle. Vypadal opravdu jako žena. Než se rozhodl, že to celé odbyde vtipem, na vteřinu či dvě propadl jisté panice. Zvláštní, ušklíbl se.

Aby nedošlo k mýlce: Oskar nikdy (snad s výjimkou puberty) netrpěl žádným komplexem stran své mužnosti. Měl sice poměrně malé ruce a hubená zápěstí a na muže možná i příliš drobné zuby, ale na druhou stranu měřil dobrých sto osmdesát centimetrů a díky pravidelnému posilování měl poměrně široká ramena a slušně vypracovaný hrudník, na který mu už nejedna dívka s příslušně filmovou oddaností v noci pokládala tvář a tak dále – věděl zkrátka, že je schopen hrát mužskou roli docela obstojně. Pokud šlo o sex, choval se jako muž, protože to tak opravdu cítil, ale v ostatních situacích, přemítal nyní Oskar, vystupoval jako muž spíše proto, že to tak bylo nejjednodušší. Byla to zkrátka cesta nejmenšího odporu. Chápal, že mužská role je pro něho jaksi nejvhodnější, ale občas míval dojem, jako by to nebyla možnost jediná… Byly chvíle (například v oněch prvních minutách po milování, během nichž si dočasně přestal uvědomovat svou tělesnost), kdy si mnohem více než jako muž připadal prostě jako člověk, jako lidská bytost. Kdykoli také naslouchal občasným ženským steskům na téma opravdoví chlapi už neexistujou, nejenže ho to nikterak neuráželo, ale dokonce míval pocit, že se ho to vůbec netýká. On se přece nikoho neprosil, aby se narodil jako muž – a nenechá si proto nikým podsouvat žádnou domnělou povinnost. Žádný závazek, že se bude chovat jako opravdový muž, nikomu nepodepsal. Žádné soutěže o titul Skutečný chlap se nikdy vědomě nezúčastnil – tak proč mu tedy pořád někdo hlásí jeho údajné soutěžní výsledky?

Dana přišla v plačtivé náladě: ve škole to nestíhá, včera někde ztratila tramvajenku s čtvrtletním kuponem, a když si ke všemu dnes odpoledne kupovala nové džíny, jakési dvě mladé prodavačky nahlas urážlivě okomentovaly šíři jejích boků. Oskar dostal na ty káči upřímnou zlost a s Danou neméně upřímně soucítil – přivinul si ji k sobě a za pomoci několika klasických psychologických triků (Polož si otázku: bude ti na tom záležet ode dneška za rok?) její žal poměrně rychle utišil. Potom jí navrhl, aby si vyšli do nějaké dobré restaurace, ale Daně se už nikam ven nechtělo, a tak pouze telefonicky objednal dvě pizzy s tuňákem a láhev vína; když diktoval do telefonu adresu, přistihl se, že mluví o něco hlubším hlasem než obvykle, ale Dana si ničeho nevšimla.

Po večeři Danu podebral v pase, zdvihl ji a odnesl do ložnice, kde se pak nebývale dlouze milovali. Nakonec mu Dana položila na mohutný hrudník svou zrudlou tvář a Oskar ji zamyšleně hladil po vlasech, prohlížeje si přitom své drobné ruce. Stejně by nemuselo být špatné, napadlo ho, kdyby se i chlapi mohli občas o někoho takzvaně opřít.