Slavnost první

Pro každého kdo přislíbí účast
na dnešní slavnosti
je připravena květinová pozornost

S ostatními ztrácejme jen slova

Už přichází jako květina jako bílý mák ve vlasech
bílá
v průvodu dívek

Nemýlíte se je to ona
Hortensie která jediná smí projít aniž se jí dotkne krev
prýštící nám pro ni z úst a očí
vzájemně zotvíraných
zlodějským vláskem z dětské kadeře

a je to ona
Hortensie kterou nespatřím nikdy v minulosti
kterou jsem nespatřil nikdy v budoucnosti

a já usedám pod práh altánu
v němž mi teď píše zelený dopis
plný pečetních slzí
neboť já jsem ten kterého miluje
neboť ona je ta kterou miluji

a je to opět vlhká hlína kdo mě uspává
probouzím se za zimy
málo známé zimní zvířátko
je tu keř rododendronu
plný sněhu který úpěnlivě tíká

vytáčím číslo a sluchátko říká
nechoď k nám můj bože u nás je zima
jako u mrtvých
tvé knihy ti vrátím poštou

konečně vcházím do altánu
Hortensie spí v křesle
neodstrojena
a jako živá

vracím se do nory
střechu altánu nad hlavou

pod sněhem leží
pokácené lavičky a stoly
na plotech němě hořekují lampióny
jako hlavy naražené na kůly

Tehdy se opiji
a zpívám malou jarní píseň
plnou veselých šílených květin