Postilión

Za zvonivě mrazivé noci přijíždí postilión v modrobílém premovaném kabátu a s třírohým kloboukem plným třásní

A Postilión do daleka troubí a osm párů koní které táhnou jeho pohádkové saně zvoní stříbrem

A postilión přijíždí do vesnice kde žijí Úzkostní a Bázliví a Milost čekající a na každý zvuk trubky a na každý tón stříbrného zvonku vybíhají Úzkostní a Bázliví a Milost čekající neboť postilión přiváží Milost

A postilión klade Milost do natažených dlaní a sotva natažená dlaň Milost uchopí postilión ji sekerou utíná až po rameno a háže do saní

A takto rozdává Milost a vzápětí utíná paži držící Milost všem Úzkostným a Bázlivým a Milost čekajícím až k poslednímu z vesnice neboť i ten čeká že právě u něj bude učiněna výjimka

A teprve v lese za vsí vyhazuje postilión všechny uťaté paže ze saní odebíraje jim ony ozdobné obálky s nepopsaným papírem aby je pokud nejsou příliš od krve přivezl dalším