Řeč mrtvých dětí

Říkáme si velmi nenapsaná slova Téměř
z úst do úst Takže slova
nadvakrát dětská Všechna
jsou o smutné lásce
pod hliněnými stromy Jenom slunce
je totéž Za poledne
hřeje nejvíce ale nikdy
je nespatříme Jsme chlapci a dívky
avšak nemáme vzájemného ostychu
Zde děti zůstávají velmi dlouho dětmi Ovšem
také my se měníme Líbáme-li se   myslíme vzájemně na své podobizny
na náhrobcích Ale věřte že skutečně
je nám líto jen šatů Což nemůže přijít
vítr který by smetl vás k nám a naopak
nás pozval do prázdných domů?
Tehdy ve vašich domech
se vrátí stud a nadto
my už jsme více nazí Ale nehovořme
o svých stescích U nás
není jen smutná ale i veselá tma
plná škádlení a vzpomínaných příběhů
Přicházejí třínohé kočky s rolničkami
vytrhané vlasy a ostatní ublížení
Je tu přemnoho mazlení
a odpouštivé něhy Když zaprší
těšíme se z kořínků Je chladno
ale hlína která pláče
je hodnější Bývá nám dobře Tak
že se tiskneme jak posedlí A samým štěstím
vyrůstají z našich dlaní
nahoru k vám
drobné fialové bolístky