Tartat III

V patnácti letech
jsem prvně bohům obětoval
podřezanou ovci a kuře Žel netušil jsem ještě
že i mezi bohy jsou silnější a slabší
prostodušší a úskočnější
odpouštiví a pomstychtiví — a co hůř
že se nezavděčíš nejen lidem
ale ani bohům a nejen bohům
ale ani lidem…
             Prvního léta vlády
došla mě zvěst o odpadlících z hor
šířících víru v jediného boha Již dříve
uvěznil otec věrozvěsty a s nimi
pár pastýřů Nyní poslové
den ze dne přinášeli poplašnější zprávy
o tajných nočních mších a ohních v skalách
o zázracích a mnohých zbloudilých
již dávají své děti křtít a odmítají
obětovat bohům Upravil jsem trest:
smrt na místě A v temnicích
jsme zatím svíčkami a žhavenými dráty
domlouvali těm starcům aby zmoudřeli
a veřejně se poklonili bohům Žádný z nich
však nebyl rozumný a vesměs skonali Brzy
je lid prohlásil za světce
a bouře sílily Tehdy také přešlo
hranice carství na čtyřicet dívek
zaslíbených křesťanskému bohu Za jejich stopou
mi ubývalo věrných Vyslal jsem vojáky
a oni po jedné ty dívky zabíjeli Co spílání
a srdceryvných pláčů museli vyslechnout
Tak neminulo dne
abychom výstražně nesetnuli pár hlav
a nezažehli dům…
             Jednoho jitra
šťasten i unaven přemírou práce
odjel jsem k jezeru Sevan Osvěžili jsme se   v nebesky modrých a jantarových vodách
podřezali jsme zvěř a obětovali
Když jsem po modlitbě vzhlédl k obloze
rozťal ji náhle rubínový blesk
Ze škvíry se vyklonila hlava křesťanského boha
a nenávistně stiskla rty Omdlel jsem
abych se probral k hrůze své i blízkých
proměněn ve vepře Pochopil jsem okamžitě
co bůh žádá Po návratu
jsem povolal proroka Grigorije
jenž trávil třináct let v podzemním vězení
a jako jediný z křesťanských starců
dosud žil Jeho svatost byla nesmírná:
obrátil zraky k nebesům a bůh
mi vrátil lidskou podobu Jen levé ucho
zůstalo odchlíplé a štětinaté
jako stálá připomínka boží moci…
             Celý večer
jsem setrvával v modlitbách Druhý den
jsem svolal armádu a rozdělil kraje Vzápětí
rozhořely se první požáry
pohanských chrámů a byli popraveni
první z těch kteří odmítli přijmout
jediného boha Ještě týdny trvalo
obracení země ke křesťanství neboť mnozí
chtěli zůstat v temnu Ale brzy se zdvihly
bílé a mohutné křesťanské chrámy
zasvěcené i mnohým ze starců
jež jsem dal umučit a mnohým z dívek
jež jsem dal pobít Sám jsem políbil
tepanou rakev s ostatky líbezné Ripsime
jejíhož skonu poblíž paláce
jsem se byl kdysi zúčastnil…
             Při všech mších
které jsem potom pilně navštěvoval
i při soukromých modlitbách v zlacené kapli
jsem pošilhával k oltářům
a oknem vzhůru k nebi
čekaje pochvalu anebo pokyn neboť v zemi
jsem nebyl milován Žil jsem však střídmě
dbal svěcení světců a nemilosrdně
potíral každý pohanský projev
A po třinácti letech
jsem mohl propustit z podzemní kobky
i slepého a šíleného pohanského kněze
jenž jediný přežil své druhy a nadto
přestal obětovat bohům — už dávno
jsme mu odňali ruce…
             Žel až do smrti
jsem musel skrývat ono štětinaté ucho
Bůh
se už více nezjevil