xxx

Surová zima vraždí králíky v kořenech stromů
Nízko nad korunami
sípá oblak mrazových jisker a níže
kymácejí se ulámané větve
jako oběšené

Zahřej mi ruce neboť také já   na zemi ležím u kořenů tvých
a chatrně jsem oděn

A drobná zvěř v hladu a úzkosti své
kmen stromu podhryzává jenž ji chrání
a kmen pak umírá
A opět mráz a střípky skleněné až snové
to všechno obemknou
že nenalezneš stop
po nichž duše mrtvých zvířat odcházejí

Kam tedy utéci se jinam
než k příbytku tvému pod skálou
jíž neotřásá vichření
a skelnatění vzduchu
který byl přece určen k dýchání

A odcházím a běžím slyše volání tvé
a stopa za stopou mou krví znamenána
a stopa za stopou
syrový čerstvě zabitý sníh