Slova

I

V té chvíli k ránu kdy je vzduch
zdánlivé nejklidnější když dozněl noční pláč
než zazní ranní pláč když město dlouze spí
a spí a dýchá v té chvíli klidu zlatých ryb i zvonů

je pokoj zcela naplněn a nabit v prostoru svém
i smyslu Nesčíslnost doteků — oněch
mezi nebem a zemí — tak mileneckých že až zrakem
spatřuješ jejich zaoblený tvar jak plove nad lůžkem

Tehdy procitnou věci důvěrněji známé
Schovávaná obrazů a knížek Salvador Dali
podpálí žirafu a ubohý Werther

se střílí v koupelně Ovšem hlouposti neboť ona
leží snad na dosah ruky leč zavřena v sobě
sedmiklíčem cizoty — a není slova jediného které…

II

A přece jsou slova která rozmrazují a křísí
i jíní na obočí zemřelých slova mocnější skalpelů a snad i zbraně střelné Leč která to jsou
kterak nalézti perlonosná slova v nesmírném řečišti řeči

A zde se počíná příběh s mým synkem králevicem přemoudrým Hovoří se mnou aniž by jakkoli chápal vztahy předmětů a pojmů — a přece jeho řeč
sluněná dosud v zaumné zahrádce zvonků hrdliččích

je útěšlivá křísivá a vznosná nad chorály chrámů
i přísahy poezie Nuže co mu odpovíme jakou
troufalou drúzou slov mu umlčíme zpívající rty

Nikoli — snad jen šílený Marinetti smí zaťukat
na čelo meduplné a bude vpuštěn — my pak
odcházejíce otevřme okna aby alespoň haluz či drát…