Noe

Poslední dny před bouří
byly vražedné Lidé zabíjeli
sebe i druhé Mrtví tleli
a hrstka živých pila s krčmářem jenž jediný
konal řemeslo Jeho žena
skýtala hostinské pokoje
pelešení dospělých a žel
i dětí Archa
byla dávno připravena
Tušil jsem mnohé ale nikoliv
nejhorší: zatímco zvěř
byla zchystána v kotcích
zatímco koše nádoby a měchy
byly plny potravy zatímco v bocích lodi
bylo dvojmo plachtoví a vše k uhájení života
všichni mě měli za blázna a nikdo
kromě několika osiřelých dětí a chromé pýthie
jež po výjezdu skonala
mě nechtěl provázet…
             Pak přišla bouře
Moji vlastní synové a dcery
a všichni blízcí řezali si hrdla
zbylí a starci nemocní a děti
záhy utonuli Voda se zavřela
nad údolími a brzy
zmizely špičky kopců Archa plula
bez konce křižmo nad zahynulým světem
Byl jsem smuten Děti netušily
a v podpalubí si přešťastně hrály
s mláďátky zvířat Když po mnohých dnech
počalo ubývat vody archa
uvízla blízko při vrcholu hory
jíž později je dáno jméno Ararat Země
oschla záhy neboť slunce se vrátilo
na dosah dětských rukou Vyhlédli jsme
abychom spatřili mnoho zemřelých ryb
ale také oživlé květiny a trávy
Vzal jsem vše potřebné a s houfem dětí
jsme sestoupili do údolí Hrůzu z onoho ticha
nelze vypsat Sotva jsem sroubil dům
vydal jsem se s většími z chlapců
po okolí Plačíce
překračovali jsme lidské kosti
a zbytky příbytků Děti se ptaly
Což nikdo netušil
jak upevnit hráze což nikdo kromě tebe
neznal jak stavět lodě což nikdo
nechtěl žít což všichni
chtěli zemřít nebo se báli
bránit smrti a vposled
což nikdo kromě tebe
nevzpomněl na nejmenší na ty   kteří jsou zůstaveni péči
jako květiny…
             A já jsem do krve
hryzal své klouby bezmocí a hořem
a já jsem po návratu celé dny
celé noci beze spánku kypřil zemi
sázel semena a střežil
děti i spánek zvířecího stáda
v zoufalém sebetrestu za tisíce mrtvých
jediný přeživší a tedy
jediný dopadený
jediný dopadený a tedy
jediný vinný
zde
před dětmi
které jsouce bez zásluh
jsou i bez provinění