Jidáš (k učedníkům Ježíšovým)

Je tedy konec Vy zbabělí psi
vy hrdí jemní vznešení vy něžných očí
mírných gest a plní sentimentu
vy tedy nyní pliváte a jako z kazatelny
voláte Zrádce Špinavý a podlý
Za třicet stříbrných — za jedinou noc s děvkou
vzal světu Světlo vzal nám Učitele
Vy krysy Kam jste zalezli
když Jeho vedli na Golgatu Kde jste se třásli
úplavičným strachem Kam házeli jste v zmatku
distinkce a kolik z vás jak Petr
Jej třikrát zapřelo Vy svatoušci
což nenabízel jsem vám
meče Což neprchli jste před desítkou mužů
Což jediný z vás miláčků a bratří Jeho
snad vlastním tělem chtěl Jej zaštítit
A což snad potom když byl trýzněn v kobce
vyšli jste k lidem volat o záchranu
Vždyť lid moli rozhodnout Lid mohl Pilátovi
přikázat Ne! On bude naším králem
Vy farizeji Vy jste chtěli
aby byl zabit Neboť na mrtvole
doposud teplé stavěli jste chrám
kde vy budete kralovat…
             Já tedy jdu
Vyhledat silnou větev
a viditelnou tak aby se Jeruzalém
moh tři dni tupě smát Já který jediný
byl hoden místa vedle Něj či po Něm
Já jenž měl cit
pro taktiku a strategii Já jenž neváhal
krást lhát či rdousit
pro Svatou Věc Já který rozuměl
že financí mám užívat
i k lstím a korupcím Já který toužil
zvětšiti majetek a tajně koupit zbraní Já   který pochopil že celý Mistrův krám
dětinských zázraků a lidumilných skutků
je dnes už k ničemu Že dnes je třeba šířit
Učení rychlou řečí střel a sekyr…
             A já   měl plán Já chtěl
aby byl Mistr jat a držen v temnici
co možno z nejhorších To já jsem vymyslel
trnovou korunu aby se dav moh dívat
na rudé krůpěje To já se přimlouval
za těžší trámy na kříž To já jsem přilákal
na vleklou Kalvárii
zástupy pobudů A vposled to já sám
se vetřel k veleknězi…
             Jak krutě
měl být přelstěn Neboť já   jsem spoléhal na vás vy něžné zmije
že silou Slova rozpoutáte v davech
protest a touhu mstít se touhu zabíjet
že lid ta tupá chátra bude brousit nože
a zdvihne kamení že dojde k vraždění
jež sžehne Jeruzalém a jako slepý pes
se požene dál přes hranice zemí
že zmizí nepřítel a — pravda — snad
též notně pomře našich přátel
ale co na tom přeživší bych spojil
do velké věčné šťastné říše Víry
Ó Mistr věděl co je ve mně síly A vytušil
že já jsem důslednější že se více hodím
k šíření Světla Neboť On   měl pouze jméno Jinak hlupák
a žel i zbabělec A proto se mě bál
a proto raděj šel
krotce jak ovce k obětnímu stolci
Tak nejen vy ale i On   prohrál můj boj a zradil…
             Zrádcem pro věčnost
pro historii která jako vždy
se směje naposled však mám být já   já rodný bratr Kaina jenž byl moudřejší
a statečnější všech neboť se nebál vraždy
a jemuž vaši prapředci tak jako vy mně dnes
vpálili cejch Já tedy jdu
nemám chuť žít jak psanec
a býti pohrdán Jdu
tento pahorek
se zdá být výhodný
Jen ještě větev
Provaz mám