Pomerančové vůně

Pomerančové vůně které přilétaly
o dětských vánocích
pomerančové vůně na něž voláme
plni zlostného pláče
— vraťte se   a jež se nevracejí
oklamavše nás kdysi
že zůstanou že bezkonečně zůstanou
v našich ústech a na proutěných miskách

Tehdy byly pravda všudypřítomné
neboť po dobu vánoční
vycházely ze svých půlměsíčních plátků
a jako drobné květinové duše
naplňovaly stříbrná okenní skla
modravé mléko housle i smích sněhu

(Anebo tomu tak nebylo?
Nikdy tomu tak nebylo?
Což nám opravdu o dětských vánocích
jen bosá zima plačtivě podupávala v předsíni
což nám opravdu do skřítkovských kabátků
čísi ruka narychlo stehovala
neviditelnou kapsu s lístkem pro dospělé
což naše dětství záhy zmoudřelé —
a tedy stárnoucí —
rdousilo a křižovalo zelené pomerančové vůně
což jim opravdu klíšťkami na ořechy
lámalo prsty a štípalo nehty
což je opravdu nenávistně zapřisáhlo
aby se nikdy nikdy nevracely?)

Nestýskejme si nad surovostí slov
Pomerančové vůně se v nejbližší chvíli
mohou vrátit a my je poznáme
Po celou noc
budou zeleně létat kolem naší lampy
z ořechů vyřežem koše hojnosti
a proměníme vodu
dřevěná vrána zazpívá
otevřem klavír a vejde hudba
snad naleznem i pomeranč
a pomerančové vůně i k němu skloní rty

a přijde vánoční malíř
namaluje dívčí anděly jak jedí sněžné zrní

snad se umoudří naše strázně
naše zrůdná šílenství
a vynucené nenávisti
snad se umoudří
a do rána počkají před zahradní brankou
snad uváží koně
a mrtví si odpočinou na seně a slámě
a zdvihne se průsvitný sněhový vír
jenž svolá a přivede zvířátka a děti
všechny jimž bylo ublíženo
u nás jim bude dobře
máme růžový čaj a chléb
u nás je nic nebude bolet

a rozsvítí se modrozlatá tma
a k obloze se vztáhnou křehké ruce stromů
jako bláhové náruče k padajícím hvězdám
hory se otevřou dětem putujícím
do všech sedmihradských zemí světa
a nám bude v tu chvíli dovoleno
přistoupit k maličkým a vejít s nimi
a poznat tam kdejaký kout
své minulé dny a milující věci
a v hojivém jezeru jasmínových slz
také svou dávnou šťastnou dětskou tvář

a tehdy v kruhu květinových dětí
budeme zpívat i zavřenýma očima

leč znova jen slova své půlnoční písně

             nepřijdu-li k hoře
             přijde hora ke mně
             hora hora hoře
             obemkne mě

Vše zmizí spadne opona
hory se zavřou a nebe oněmí
budeme stát zimomřiví před zahradní brankou
bolestně sami
ještě na chvíli zazní
kolovrátek a lovecké rohy
pak už jen elektronické tóny
dlouhé jako smějící se déšť
panoptikum procitne
a do zlatova naleští železný chrup
mrtví se poslušně zdvihnou
přijde vítr a vymete zahradní kouty
zůstane zlobný šepot
šelestivá hra hrachu po činelách