Elegie

Moci tě v sobě odemknout abys vykřikla
ale šťastně Moci tě odemknout abys zpívala
ale ne z hoře Abys ve mně poznala spoluvězně
ale v lásce… Moci tě odemknout ve své hrudi

A zatím jen bez konce lomcuji sedmerým zámkem
a řetězy které tě při srdci mém střeží žel němou
a prchající přede mnou stále hloub — jako vlaštovka dětská
před deštěm který ji miluje příliš než aby nezabíjel

Moci tě odemknout A potom praská železo v kloubech
a v prstech zkrvavělých držím tě náhle
za ústa a vlasy jako tonoucího

A ty se beze slova vymykáš a náměsíčně tiše jdeš
jako pod křížem… A za tebou tvé rudé stopy běží
to listí steskem šílené