* * *

Psát dopis mrtvému otci
Hledat ve zdi tajemství
Počítat svoje viny a nedopočítat se   Bojovat s nemocí jako s tichou hloupou obludou,
             jako se svým strachem
             místo bojovat s bohem a čestně —
             neprohrát,
             bojovat s bohem i lidmi
             a neprohrát.

Psát dopisy mrtvému otci,
myslet na mrtvé jako na vrata otvírající
             budoucnost, tu veselou bílou rakev,
             skříň na květiny, mnoho květin a hrdinů
             na jejich špinavé prádlo
             olepené jmény a statečnými skutky.
Konečně zavrhnout to, co bylo: netryská z toho
světlo, jen odlesk,
světlo je v budoucnu nebo v přítomnu —
             hledej, odkud jdou paprsky,
             zkoumej úhel a přesný směr,
             je to cesta,
             vroubí ji rozkvetlé světelné rododendrony.

Minulost je paměť. Možná je živá, ale
neoživuje. Kam padá stín, ptej se,
dopředu, nebo dozadu? — Dozadu padá stín toho,
co bylo, protože světlo září před námi.
Skřek havrana tkví ve vzduchu jako rána
dlouho poté, co odlétl.

Budoucí už dělá místo tam vzadu,
překopává minulost
jak jámu s hašeným vápnem, jámu na mrtvé —
ale není vidět
pod bílým práškem, nedá se spočítat,
zavražděné oči, vysezená odpoledne, rána plující
             na slabé kávě
             do země Nebo, kde můžeš vidět všecko
             jak to, co bylo, a ty sis to                nezapamatoval.

Psát svému mrtvému otci
        znamená psát otci, který teprv bude,
psát bohu, s kterým svedu boj
             a možná neprohraju.

— Možná jsi už dávno prohrála, říká anděl,
       ale já ho neposlouchám.
             Možná neprohraju, říkám si,
             ale
             svedu boj.