A všechno to vede na nebe Řecka

Nechme to odležet jako sýr,
jako všechny ty lidi, co byli krásní,
nechme to odležet
jak řecké sochy, jako celé Řecko.
Hloupost kvete vlčími máky
a ulítá do reklamních salátů,
jejich potištěný červený papír
             krvácí.
Něco velice
osobního. Jméno, moje tělo,
něco čím cítíš vítr
ohýbat mrtvé kameny.
A všechno to vede
na nebe Řecka kde stojí bílé chrámy
a neumí nic jiného
             než zářit —
zlaté stíny na kopcích na zemi
kudy malé průvody kráčejí
svrhnout sochy knih.