Starý gnostický příběh

Desatero nebes
stvořených a odvozených
a teprve v posledním
             žijeme my

Devatero nebes mezi námi a bohem
který nás nestvořil
            a nestará se o nás
A řehtající se ďábel, náš
             milující otec,
skáče po střechách porodnic
           a v porodních sálech
po čerstvě narozených dětech tmy
po svých dětech,
             co v sobě vězní
             jiskřičku světla
Ale nevědí o tom
nepamatují se na nic
chodí po světě
hladí stromy
hledí do nebe
a jen neklidnýma očima
občas probleskne vzpomínka
           na něco světlého a dávného
ale pak světlo zmizí
a mechanické loutky
se dál plouží světem
s těmi nevýslovně smutnými
             trhanými pohyby

             zajatců
             přesvědčených o svobodě,
             o království
             tohoto světa,
             o říši barevných
             toulavých květin