Šance

Dej si!
Dej si tenhle dům
             na kraji lesa.
Říkají tomu tady na Šancích,
a jsou to šance, pro tebe —

po všech těch špitálních nocích modliteb
po dnech sežraných špitální televizí
             neodvolatelně a beze zbytku jako slaneček.
Šance konečně neobcházet myšlenky a slova
otevřít srdce i tělo
bezpodmínečně a navždy
             jako se dává hlava na špalek
a vidět nebeské úkazy
      usedat na čela dětí:
na každém vlásku jim visí anděl
a jak na lesní roh
hraje na radost. Nebe napodobuje
             jejich úsměvy…

Ale my! Kdybychom pochopili jedinou věc až do                konce —
kdybychom obsáhli
             jednu kopretinu!
Ale dýcháme nevědění jak vzduch
           jíme ho jako manu
s očima zahalenýma bloudíme světem
a s pošetilým příkazem
           Nezabít, nezrušit
             jediný plátek květu jasmínu
kde uříznuté nohy ti mávají na pozdrav
           z otlemeného Gulagu,
           té lednice živobytí.
A na to padá zlaté světlo
             Mléčné dráhy,
vyšlapané nohama andělů…
Kdybychom pochopili jedinou věc až do konce,
svět by byl ztracen.