Když chodil král Jeroboám

Bůh je veliký a je v něm místo
i pro tebe,
nejen pro Židy semleté na morek
             v peci pouště,
pro jejich vyvolenost zadělanou krví,
             zalitou pokušením.
Slovo u Boha
je i slovo pro mě, jsem taky
dcera slova, vyvolená
tak jako každá druhá,
každá druhá královna ze Sáby.

Je místo v Bohu, odkud přesný
paprsek soucitu a lásky
dopadá na mé čelo
a jednou na něm rozzáří mou jasnou hvězdu.
Až snesu soucit žebráka, až řeknu:
Ten žebrák, ten paprsek
             je Kristus.
Když chodil král Jeroboám
s Bohem po jeho cestách,
             bylo dobře.
Když nechodil, bylo zle,
Pelištejci řičeli
a Chetejci, Amorejci, Moábci,
všecky pronárody pištěly a nadskakovaly
a ukazovaly své mečíky.
Ale Mesiáš nepřijde a svět
nebude spasen, jednou a provždy!
Čas se nezavře, není to květina
odcházející s létem, jeho krása
nespočívá v trvání, jeho půvab
spatřili jen nemnozí.
Ostatní viděli lebku.
A ta se smála.
Smích nemá konec. Jeho druhé jméno
je svoboda. Druhé jméno svobody
je vina.
Neodloupnutelná jak kůže.
Kdy se rozzáří má jasná hvězda?