Nedokončená

(Památce této básně)

Tu truchlou píseň nedokončím.
Ta píseň nikdy neskončí se.
Tu píseň ani nezačínám
v tom pozdním čase popůlnočním. —
Vkrádá se k nám však, i když spíce
máme své duše na petlice…
Od nepaměti v krvi zní nám.

A nic ji nevyplaví z krve —
pláč ani nářek, slzy žádné,
jen sama krev — až ztuhne s námi
pro radost oné holobrvé,
co mlčením a strachem vládne,
úzkostí, hrůzou, děsem, tmami.

A bude ticho nad vodami.
A bude ticho pod horami.
Polehne ticho dolinami.
Zalkne se ticho bažinami,
samota všemi pustotami,
však — sama vždy — jen doosamí,
chřtán s chřtánem v chřtánu všemi chřtány
zalkne se chřtánem požíraný
sám kamsi za chřtán do zachřtání
nekončícího umírání…

— — —

A kdo bude plakat?