Návody

Nedívej se na mě,
aby nikdo neviděl,
jak nám oči plavou v oleji…

Nevšímej si mne a nanejvýš
zavaď o mne pohledem tak muzejním,
že by kustodovi vypučela
i z druhé nohy trapná protéza.

Ani se neusmívej,
máš potom kolem úst
to slunko v podmáslí —
a každý vidí, jak radostně v něm tonu.

Mluv na mě tiskovou kanceláří,
aby nikdo nepoznal,
že se chceme tajně dotýkat
v stydkém mlčení.

Tanči s jinými, zparagrafuj se v tajli
a svíjej se do fantastických figur,
aby nikdo ani netušil,
že se zády ke mně
v tom horkém zadýmeném vzduchu
jen pro mé chvatné dlaně odléváš.

A semtam si mě změř
tím pouštním, slepým zrakem písku,
který vše zavívá do zapomenutí —
v té otlučené tváři ze země egyptské
mě pohřbi,
aby nikdo nevěděl,
až budou všichni vědět…