Čistá práce

(Fantómy)

V té noci kouzel tyrkysové
dám trysknout lahvi z bláznivé své hlavy
v nejčistší její existenci —
a kol ní se schví hned duchové
po proužku dýmu z úst mých tencí.

Že žádají si k SOBĚ číši,
vyvzlínávám ji z žízně té,
co se stébly se štíhle plaví —
a dosklení ji prsty čísi
s dechem, jenž touhou znachověl.

Teď ještě rychle něco do ní,
čím horce tepe hrdlo tvé…,
tak průsvitné však v své existenci,
že krve by se nedořezal
břit měsíce, byť od krve.

Co zbývá v této nouzi kouzel,
má flétno, než tě vysténat
v nátisku jemném do kadencí,
i kdyby se snad krček vzpouzel —
a potom zpitý dlouze spát.

Noc perletí se k jitru kloní.
A duchové, už míň než tencí,
civějí, kterak paprsek,
ten první, okraj číše zlézá,
tak čirý ve své existenci —

jak z viny bytí by se svlék…