Co říká malíř

Jaroslavu Dvořáčkovi

Nevidíte-li na obloze
obrazu mého letícího ptáka,
to proto, že už s horizontem splývá.
A řeku nevidíte-li,
to proto, že mi dávno uschly slzy
prvního dojetí —
a možná taky zakrývá ji jíva,
ta otloukaná na píšťalku —
a řeka v píšťalce si zpívá.

Někdy se mi zdá,
že všechno, co jsem zahléd kdysi,
má ve mně k sobě blízko —
až u srdce je tklivě.
Ale já stále hledám dálku,
kterou tak cítí v celém těle
lučištník s prsty na tětivě —
a od krve i bez kořisti.

Dřív bych se bál i dýchat,
jen aby se mně ruka nezachvěla
a rákos byl jak meč,
o který se i vítr zakrvácí.
Teď chvím se pouze o svůj cit
a bojím se, aby ta čára
smrtelně přesná nebyla a skvělá —
jak čára přes cosi…

Protože… protože i v rákosí
hnízdívají ptáci.