Uhlem
(Náčrt k portrétu)
Rovná a bledá jako svíce,
kterou kdosi zhasil
štipcem prstů…
(Tak se snad sahá v žízni po kalichu.)
Ach, kdo tě zrdousil
těsně před usnutím,
že knotu čad tvé vlasy osazil,
to černé lůžko ptactva nočního,
vlásniček v náměsíčném tichu.
Nebo to tma se na tvou hlavu
slétá?
A jací pavoučkové
táhnou myslí tvou
v přadenech stříbrných
časného babího léta?