Chutnání

Marně mé patro pátrá po chuti
onoho vína.
Zdá se, že samo jako rybník
po odletu labutí
se dlouze rozpomíná.

Snad k hroznům zalétla kdysi
puškvorcová vůně
a žluví vzlyk si ustlal v révoví.
A v touze po čemsi se zhloubila dlaň čísi,
a na poušť dávnou zprahlo ponebí
a v noční tiši zastesklo se luně.

Má dušička se zvolna rozhořívá.
Kůň v hrudi zahrabe
a ve mně celém se prostře jeho hříva,
vonící polem, stájí a tou hřívou,
v průsvitech lesklé šíje jasnozřivou —
a já si šeptám sladké jméno: