Mamuti

Do rána se neztratilo v táboře nic. Hlídači byli ostražití.

Nicméně škodolibý Nohahnát přece na něco přišel. Prosmejčil celé ležení a pak u ohniště vykřikoval:

„Rosomák odnesl Njana! Rosomák odnesl Njana…!“

Skutečně – Njan zmizel, třebaže ho rosomák nevzal. A Njan se nevrátil ani do večera, ba ani druhého, ani třetího dne.

Jinak nebylo v tlupě nic nového. Starý nepořádek trval dále a starší lovci marně usilovali o sjednocení.

Nedaleko tábora přeběhlo stádo koní a lovci se vzchopili k lovu pozdě, takže nic neukořistili. Vyčítali si pak, že nebyly rozestaveny na kopcích hlídky, které by včas oznamovaly objevení stád.

Podruhé huňatý nosorožec přebrodil Dyji, a když zvětřil ležení, utekl dříve, nežli se lovci sběhli.

Muži se pohádali; svalovali vinu jeden na druhého. Vlčí dráp to už nechtěl poslouchat a řekl, že bude se Zajícem hlídat na kopci. Huňáč s Ukmasem se nabídli, že půjdou hlídat k řece. Ostatní muži se přeli dále o to, kam by se mělo jít na lov, kdo půjde a kdo povede. Každý měl moc rozumu a neuznával jiné mínění. Jako obyčejně se Rváč a Kuní nožka všemu jen vysmívali a nikdo je nezkrotil – nedali se. Všichni byli nespokojeni a mrzuti, avšak nikdo neměl v tlupě tolik váhy, aby se jeho hlasu dbalo.

Pořádek v tlupě by chtěli mít, ale nikdo ať na nich nechce, aby někoho poslouchali; to je jim příliš proti srsti.

Zdá se, že rozvrat v tlupě nepovede k dobrému.

Tlupa měla nyní hladové dny. Ještě že se na zubrech dost vy­krmili, jinak by už byli hynuli hladem.

Njan byl asi týden pryč a nikdo o něm nevěděl. Potkalo ho nějaké neštěstí? Ohryzují již někde vlci jeho kosti?

Až najednou se Njan objevil zase v ležení. Znavený, zkrvácený, sotva se držel na nohou. Za řemen táhl mladou ženu se svázanýma rukama.

Všecka tlupa se sběhla. „Njan má ženu, Njan má ženu!“ rozléhalo se táborem. Takového překvapení tu dávno nebylo.

Njan přiklekl k prameni a dlouho pil. Pak vstal, ani neutřel vodu kapající mu z vousů, rozvázal ženě ruce a řekl jediné, těžko vyslovitelné slovo:

„Ščekta!“

To bylo jméno Njanovy ženy.

Lovci čekali, že Njan bude vyprávět, jak se měl na dobrodružné výpravě a jak se zmocnil ženy, ale Njan těžce usedl na balvan a nepromluvil. Že mnoho zkusil, bylo na něm vidět, to nemusil ani povídat, ale o cizí ženě a její tlupě by měl Njan přece podat zprávy. Vždyť je možné, že Njan uloupil tuto ženu nějaké silné tlupě a ta si to třeba nedá líbit a bude žádat velikou náhradu.

Lovci poposedali na trávníku a bylo vidět, jak jsou zvědavi na Njanovo objasnění. Uloupená žena Ščekta, také velmi unavená, usedla vedle balvanu. Dívala se klidně z lovce na lovce a nejspíš se již se svým osudem smířila. Měla jen kožešinový pás kolem boků jako krátkou sukničku a na hrdle šňůrku s několika kostěnými kolečky – jinak nic na sobě. Avšak přece ještě něco: na bradě měla vypícháno několik čárek. Všichni si toho všimli a rozuměli, že je to znamení tlupy, z které Ščekta pochází. Které tlupy, o tom nic nevěděli, nikdy se ještě nesetkali s tlupou mající takové znamení.

Ženy se obdivovaly Ščektinu účesu. Však to bylo něco nevídaného. Ve zdejší tlupě si ženy nechávaly vlasy volně splývat na ramena a na záda, nejvýš si je zadrhly řemínkem. Tato cizí žena však měla vlasy upraveny tak uměle, že si to ženy musily prohlédnout zblízka. Přistoupily k ní, dotýkaly se její hlavy, obracely ji ze strany na stranu a hlasitými výkřiky projevovaly své překvapení. Objevily, že Ščekta má vlasy spleteny do mnoha malých cůpků a tyto cůpky jsou mezi sebou svázány příčnými pásky.

„Jejeje!“ volaly s obdivem.

„Ten účes ne dobrý!“ poznamenala líná Šišma. „Nemůže si ani pořádně vši z hlavy vybírat!“

„Pravda!“ přizvukovaly i ostatní ženy po chvilce rozmýšlení.

A už se jim honosný účes mladé cizinky nelíbil.

Njan si konečně oddychl. Vstal a řekl hlasitě:

„Mamuti, mamuti, mamuti!“

Do tlupy vjel náhle život. Nastal čilý ruch. Jakže? Njan ohlašuje mamuty? A dokonce mnoho mamutů! Oj, to by byla ohromná kořist! A jak vítaná!

„Njane, kdes je viděl?“

„Jdou sem?“

Výkřiky se na Njana jen hrnuly.

Njan začal vykládat. Okamžitě bylo ticho.

„Mamuti táhnou – mnoho mamutů – táhnou sem!“

Velký jásot uvítal tak šťastnou zprávu. Lovci vyskakovali, váleli se, metali kozelce, tleskali a smáli se radostí. Zas bude blahobyt a hojnost masa!

Zkušení lovci, Huňáč, Ukmas, Vlčí dráp, Mamutík a jiní se s ostatními příliš neveselili. Věděli, že pouhá zpráva o blížících se mamutech ještě neznamená jistou kořist. Mamuti mohou překročit Dyji někde jinde než právě zde… A konečně – mamuti nejsou zajíci ani sobi, ulovení mamutů je podnik veliký a obtížný, který nutno bedlivě připravit a obezřetně provést.

Avšak většina tlupy nebyla přístupna rozvaze a chovala se tak, jako by mamuti byli již lapeni. Po dlouhém a hlučném rokování bylo konečně sjednáno, že několik lovců ihned vyrazí na zvědy, několik půjde na kopec obzírat krajinu a ostatní se budou v táboře připravovat na velký lov.

Usnesení hned vykonáno.

Vyzvědače vedl stopař Huňáč. Njan mu řekl, kterým směrem mamuti táhnou; nezdrží-li se cestou, mohou zde být ještě dnes.

Vlčí dráp vedl hlídku na kopec.

Zbylí lovci v ležení se radili, jak uspořádat lov. Na kopání lapacích jam není již čas. Nezbývá, než aby se tlupa směle vrhla na některého osamoceného mamuta a způsobila mu oštěpy co nejvíce otevřených ran, aby ztrátou krve zeslábl a padl. Zdaří-li se to, nechají lovci kořist na starost ženám a budou pronásledovat stádo dále a snad se podobně zmocní ještě jednoho nebo i dvou mamutů. Nutno zachovávat hlavní pravidlo: útočit hromadně, ze všech stran. Jakmile se mamut vrhne na některé útočníky, musí lovci ihned napadnout mamuta z druhé strany a tím útočníky zachránit před jistou záhubou.

Bude to tedy lov velmi nebezpečný, neboť rozlícený mamut uchopí lovce, který se i jen maličko opozdí, strašným chobotem, mrští jím o zem nebo ho rozšlape ohromnými tlapami. Často se na takové události vzpomíná při táborovém ohni.

Toto nebezpečí smrti však lovce neodstrašilo, naopak, vábilo je. Čím větší nebezpečí, tím větší hrdinství a sláva lovců při úspěchu.

Porada už měla být ukončena, když se vyskytl nový nápad. Mamutík najednou vykřikl:

„Zubři v bažině – mamuti v bažině!“

Chtěl tím říci, že se povedlo zahnat zubry do bažiny a tam je dosti snadno zdolat. Podobně by se to mohlo zkusit i s mamuty.

Lovci chvíli přemýšleli, než pochopili, co vlastně Mamutík myslí, ale pak jásavým pokřikem pozdravili tento výhodný plán. Zaženou mamutí stádo do zrádných bažin a tak mohou ulovit několik mamutů bez velikých nesnází.

„Hoj, hoj, hoj! Mamuti do bažin!“

Návrh byl přijat a lovci kvapně připravovali pevné a ostré oštěpy. Bude jich potřebí mnoho. Honem shledávali v táboře kdejaký vhodný kus dubového, jasanového, habrového dřeva a ostřili je na oštěp. Špičky ještě utvrzovali v ohni a pak je načisto hladili drsnými kameny.

Lovec Rváč procházel ležením a každému vykládal, že jen rázný a silný vůdce učiní v tlupě pořádek a povede ji k úspěchu. Měl v jedné ruce tři oštěpy a v druhé pádnou sekyru s kamenem ostře špičatým. Mával sekyrou nad hlavou, aby budil pozornost. Je přece tak silný, že se nikdo v tlupě neodváží postavit se mu na odpor.

Žvanivá Skřehule mu řekla úlisně, že by on měl být náčelníkem tlupy, jedině on. Rváč se samolibě ušklíbl, ale nepřisvědčil jejím slovům. Ještě nepřišla pravá chvíle.

Z dálky bylo slyšet trojí zahoukání.

To Vlčí dráp na kopci dával znamení.

Mamuti v dohledu! Všichni vzhůru, veliký lov začíná!

V tu chvíli ovládla všechny jediná myšlenka – lov na mamuty. Nikdo už nemyslil na rozmíšky, nechali všeho a každý jen usiloval přispět k úspěchu společného podniku. Jednotlivec tu nemá žádné naděje. Společný prospěch je podmíněn společnou prací všech členů. I ženy jdou za muži; nesou zásobní zbraně a budou při lovu pomáhat mamuty obkličovat a křikem zastrašovat. I několik starších hochů provází výpravu. Uplatní se jako rychlí poslové mezi skupinami lovců a jako dobří zvědové, kteří se v mžiku vyšplhají i na vysoké stromy, bude-li potřebí.

Unavený Njan spí tvrdě ve svém stanu pod soškou, která mu opravdu přičarovala úspěch na výpravě za novou ženou. Jeho Ščekta tiše sedí před stanem na drnu a nijak se nezajímá o lovecký ruch v táboře.

Tábor je už skoro opuštěn. Zůstaly v něm jen ještě dvě starší ženy u ohně a drobné děti.

Z kopce přiběhl k odcházejícím lovcům Vlčí dráp a potvrdil, že se mamutí stádo skutečně objevilo v neveliké dálce mezi posledními výběžky vrchů a Dyjí. Blíží se proti proudu řeky. Je četné a postupuje roztaženo v několika oddílech.

Také od Huňáče přišel posel se souhlasnou zprávou. Vzkazoval, že radí, aby se lovci zatím dobře ukryli. Mamuti nesmějí lovce zpozorovat předčasně. Mohli by zahnout jinam.

„My víme co dělat!“ nevrle vykřikoval Rváč. „Huňáč dobrý radit dětem, ne lovcům!“

Mamutík se zastal dobré Huňáčovy rady a dokázal, že se tlupa rozdělila na několik skupin. Vlčí dráp sestoupí z kopce a bude s několika lovci hlídat výšinnou stranu. Huňáč se svými druhy bude mít na starosti pobřeží Dyje a zabrání mamutům, kdyby snad chtěli zahnout přes vodu. Mamutíkova družina se skryje v záloze, nechá mamuty přejít a požene je pak před sebou do bažin. Ženy zůstanou schovány zde v údolu a pokřikem zastraší stádo, kdyby snad chtělo zabočit směrem k ležení.

„Tak loví vlci v zimě,“ pochvalovali lovci plán a hned napodobili rozdělením na čety vlčí chytrost při útoku na silné stádo.

Rváč ovšem bručel a nespokojeně volal: „Hr – sem, hr – tam, drobíte tlupu! Všichni na jednoho mamuta, hrrr!“

Mamutík i jiní lovci pohlédli přísně na Rváče a nedbali jeho řeči.

Podnik začínal slibně. Mamutí stádo se blížilo víc a více. Už bylo lze rozeznat jednotlivá zvířata v prvé skupině. Za březovým a olšovým porostem se pohybovaly hřivnaté hřbety druhé skupiny mamutů. Někdy se objevil ve výši dlouhý ohnutý chobot, mávající ulomenou větví, a zasvítily bílé oblouky ohromných klů.

Rozestavení lovci jsou jako v horečce. Oči se jim blyští a oštěpy, křečovitě svírané, chvějí se jim v rukou. Mnohým z nich stojí na čele krůpěje potu.

Vlčí dráp dává znamení zakrákáním, že se vše dobře daří. Také Huňáč se ozývá od řeky krákáním. Mamutík se chystá v úkrytu, že užuž přijde okamžik, kdy zaskočí stádo a požene je do záhuby. Schován za keřem, ostražitě pozoruje každé hnutí mamutů.

První mamuti už jsou tu.

Veliký mamut prošlapává cestu mlázím. Kývaje chobotem ze strany na stranu, ulamuje v chůzi ratolesti a strká si je do huby. Mává velikýma ušima a zahání tak obtížné komáry. Za ním ostatní mamuti rozšířili uličku a ušlapali ji tak, že je z ní široká cesta. Jeden mamut se podrbal o strom, a ten se zlomil jako stéblo. Mamutí mládě utrhlo z poraženého stromu chobotem celý vršek; táhne jej po zemi a hraje si s ním.

Mamuti jdou zvolna a klidně kupředu – netuší nic. Drobní hraví mamutíčkové se pořád pletou starým pod nohama.