Výměnný obchod

Hned druhého dne se náčelník ustanovil na tom, že tlupě je nutně potřebí obnovit zásobu pazourkového kamene. Masa mají nyní hojnost, připraví si tedy i zbraně a nástroje, nežli přijde krutá zima.

Mamutík dal složit bohatství své tlupy, sobí parohy a rozličné kožešiny, a poslal s tímto nákladem čtyři muže na cestu za výměnným obchodem. Převezli je přes jezero kolem ostrova až na Letnou. Odtamtud šli poslové s nacpanými ranci na hlavách pěšky přes Petřín a dále k jihu, kde v údolí Dalejského potoka vystupoval toho léta modravý dým z tábořiště spřátelené tlupy.

Už jednou s ní uzavřeli výměnný obchod v dobré shodě.

Dalejské údolí, ústící u Hlubočep do vltavského údolí, nebylo tehdy ještě tak hluboké jako nyní a potok omýval skálu nehluboko pod jeskyní prokopskou, v které býval zimní útulek tamějších lovců.

Na výstupku před jeskyní hoří táborový oheň. Poslové libeňské tlupy zdaleka volají své heslo, aby jim snad někdo z prokopské tlupy unáhleně nevpustil ostrou šipku do boku. Prokopští vyskočili a odpovídali výkřiky, když poznali spřátelené lovce. Pozvali je hned k táborovému ohni, aby usedli na prostřené kožešiny.

Na uvítanou pak přistupovali k příchozím, a přiklonivše se k nim, otírali své nosy o jejich a pak, naplivavše si do dlaní, hladili jimi tváře libeňských poslů. Tím bylo uvítání provedeno, jak kázal lovecký mrav. Libeňští rozestřeli přinesené zboží a prosili o výměnu za pazourky. Náčelník prokopské tlupy po nějakých okolcích přivolil a se dvěma muži se odebral do jeskyně¹. Byla to nepříliš prostranná chodba ve vápencové skále, ale značně dlouhá. Jeden muž svítil hořící větví.

Šli tak jeden za druhým asi sto kroků tmavou slují, až se octli u skladiště pazourkových kamenů zdejší tlupy. Každý muž vzal několik valounků a vrátil se nazpět k ohni. Položili před libeňské lovce pazourky na hromádku a usedli. Libeňští lovci sebou ani nepohnuli; hleděli dále do ohně.

Po chvíli se prokopský náčelník zvedl znovu a jako prve s dvěma muži přinesl opět několik pazourkových pecek z temna jeskyně a složil je před libeňské posly. Tentokrát libeňští lovci zakývali hlavami a nacpali pazourky do koženého měchu. Obchod byl uzavřen.

Prokopská tlupa sama zase podobně kupovala pazourkové kameny od jiných potulných tlup. U nás totiž domácí pazourek téměř není. Pazourkové pecky až odněkud z křídových skal v Belgii nebo z baltského pobřeží putovaly už v dávném pravěku jako důležitý předmět výměnného obchodu k hornímu Dunaji, na Moravu i k nám.

Na oslavu dobrého obchodu byli libeňští poslové pohoštěni. Při jídle pak prokopský náčelník pravil, že by jeho tlupa ráda dovršila přátelství s Mamutíkovou tlupou manželskými svazky. A zavolal hned dvě vzrostlé dívky, které by jeho tlupa vyměnila za dvě dívčiny z Bílé skály, neboť mužové dorůstají a nemají ženy.

Čtyři poslové byli srozuměni, a rozloučivše se, vedli si dvě prokopské dívky domů. S nimi šli dva lovci zdejší tlupy, aby si vybrali ženy v táboře na Bílé skále.

S večerem se vrátili vyslanci pod jezerní skálu. V táboře se těšili z pazourkových pecek; bude zase dost dobrých nožíků a škrabadel koží, šipek, hrotů! Muži hned zkoušeli odtloukat z pecek ostrohranné štěpinky, jež by se hodily za nástroje.

Lovci bedlivě opatrovali své pazourky. Nožíky upevňovali pryskyřicí ke kostěnému držátku nebo je zastrkávali jedním koncem do pazourkové rukojeti. Někdy dělali rukojeti kostěné nebo dřevěné a provrtávali je, aby se nožík dal zavěsit k pasu. Vedle pazourku si ovšem vážili i některých domácích kamenů připlavených řekami, jako křišťálu, rohovce, chalcedonu, jaspisu, karneolu, břidlice a porfyru, a i z těch si rádi robili nástroje. Avšak nad pazourek přece není; nejenže jim poskytuje nejlepší zbraně a nástroje, ale v nouzi se někdy povede rozkřesat z něho ohnivým kamenem i oheň, a tím se jim stal nejvýš potřebným a blahodárným.

Oba lovci z prokopské tlupy si již vybrali po dívce. Popřáli zdejším hojného lovu a vedli si ženy domů.

Mamutíkova tlupa hodovala pod skálou několik dní; nebylo třeba vycházet na lov. Snědli úžasné množství masa. Nelze totiž činit zásoby na delší dobu; proto ve chvíli hojnosti jedí všichni do přecpání; jindy zase dlouhé dny hladovějí.

Uzdravený Mamutík pravil, že bude nutné dát se do boje s rodinou jeskynních medvědů, kteří se usídlili v pískovcových skálách nad Libní. Je v nich mnoho děr k jihu obrácených. Tito medvědi roztrhali již jednu ženu z tlupy a mladíka, který ji bránil, značně poranili.

Zápas s medvědy vyžadoval, aby byli připraveni.

Bylo zhotoveno několik nových luků, oštěpů a sekyr. I děti se učily s nimi zacházet a chlubily se, že neutečou, když medvěd zařve, ale že mu řádně kožich kamením pocuchají.

Ženy říkaly, že Mamutík ještě nyní dobude vlastního medvědího kožichu.

Za slunného odpoledne pak tlupa naskákala do vody v písčitém jezerním zálivu. Nešli se umývat, neboť se nemyjí nikdy, byť i páchli špínou. Děti se šplouchaly, potápěly se a skotačily; dlouho se jim z vody nechtělo, i když ostatní lovci už zas dávno odpočívali venku na trávě nebo natírali svá těla tukem nebo se ozdobovali červenou a žlutou hlinkou. Děti se také omazávaly blátem a s křikem se honily do vody. Pak si nalámaly vrbové pruty, listí z nich snědly a rozestoupily se v dva nepřátelské roje. Nadělaly si z bláta kuličky a loučely jimi na prutech proti sobě.

Děvčata v ničem nezadala hochům a házela stejně daleko a stejně trefně. Nakonec vítězící strana zahnala poraženou do vody. Z toho bylo ještě víc křiku nežli prve.

Rybky se míhaly ve vodě sem tam a prchaly před dětmi, až se voda rozvlnila. Některá vyskočila i nad hladinu.

Když se děti nabažily vody, střílely tupými šipkami špačky, kteří se tu v hejnech hemžili na rákosí. Kopčem a jiní hoši se neminuli cíle na vzdálenost dvaceti pětadvaceti kroků.

Starší lovci s uspokojením pohlíželi na čilý dorost.

Mamutík přemýšlí o skalních medvědech.