Císaři chudých

(Antonínu Trýbovi)

Když srdce přibývá jak luny, která sálá
do noci nejsladší,
je krásné milovat, milovat do úplňku.
Však býti milován — kdo vezme slávu zrnku,
jež padá do srdcí a srdce náhle malá
květ unést nestačí.

Zmizeli v čase slavní orli římští.
Zbyl kvítek — orlíček. Když k ránu rosa mží,
on v chladné kapce, co se na něm blyští,
císaře svého s láskou obráží.