Chvění milenčino

Tak ztrácela ses v drobném chvění,
že čekal jsem, kdy perly tvé
v jakémsi smíchu, v zaperlení
se skutálejí — perly tvé —

až na mělké dno, do rakve,
do hrobu mezi ňadry tvými,
kam pochováváš vzdechy své. —
Leč ukrutnější ještě zimy

jako by přešly po jméně,
jež v hrdle tvém, v tom stvolu trávy,
se vzdalo šťavám zeleně,

šťavám v nejprudším zavzlykání. —
Tak drobila ses bez ustání
rybkám v své tůni bezedné.