Co má moje milá

Moje milá má vlasy.

Když je rozprostře na polštář
— černé plameny —
i mně se z hlavy dýmí,
takže se zatmívá na našem požářišti.
A já je mnu, já siný,
jeden po druhém,
a já je mnu na loži ubohém
jak prach a popel příští.

Moje milá má ústa.
Tenkrát při stvoření
ťal šťastně lucifer —
až k srdci.
A jeho šavle stále proniká
až k hlubokému smutku básníka,
jenž ví, že v koutcích spí
dva luciferci.

Moje milá má oči.
Miluji její levé oko,
ve kterém je láska.
Miluji její pravé oko,
ve kterém je bolest.

Zavři své oči,
miláčku,
a pochovej mne v nich
jak slzu pod víčkem,
horkou i nekanoucí
pro bolest ani pro lásku.