Hrana za nás
Ležíš nepohnutě.
Já ti tiše spílám.
S bolestí i krutě.
Krutě, ale hluše.
Už ani svým slovům
v ústech neustýlám.
Ležíš nepohnutě.
Náhrobek své duše.
— — —
A já — hrob svůj líbám.