Hrana za nás

Ležíš nepohnutě.
Já ti tiše spílám.
S bolestí i krutě.
Krutě, ale hluše.

Už ani svým slovům
v ústech neustýlám.

Ležíš nepohnutě.
Náhrobek své duše.

— — —
A já — hrob svůj líbám.