Listopadové elegie

I

Déšť se sněhem — mé jídlo a mé pití.
A horký brambor mé lásky v dlaních k tomu.
A trochu vytí.

— — —
Hrdličák zmoklý na větvi
zapomenutého stromu.
Větrem anebo čím
peříčko na hrudi se chví?

II

Mlč, miláčku — jen ke mně ne.
Vše nevýslovné
se z prsou dere v stenu.

Tvé srdce tak něžně ňadrem chráněné —
že surově chce se k němu.

III

Když s očima tak dalekýma,
že jsi mně stále, stále blíž…
Když s očima tak blízko mým,
že už mě ani nevidíš…
Když očima už jenom mýma
zříš pod svým víčkem přivřeným,
že každá z řas tvých navždy stíná
mou hlavu k tvé — jsem slepý již.