Jedna z verzí

Když mluvím o lásce,
nemyslím dvě proucí se i souznějící stehna
a černé osení,
které mnou bolestně proniká,
ani ona dvě nezničitelná Karthága,
nýbrž galaktický pocit
všudypřítomnosti všeho,
takže zhášíme víčka,
aby z nás neunikl jediný paprsek,
láska je to, co nehledáme,
ale nalézáme
po strhání technických zábran,
knoflíků, patentek, zipsů
a jiných nedůležitých drobností
až po pihy a vystouplé cévy,
láska je drkotavá bryčka našich těl,
kočičí hlavy a opuštěné náměstí,
láska je holá věc
jako vrabče vypadlé z hnízda,
které předstírá,
že lze létat i bez peří,
láska je opravdu nahá
a snaží se zahalit
nahotou prudce přitisklou k nahotě,
takže nevíme,
zda jsme v oblékárně citů
nebo ve svlékárně pudů.

Láska je,
když o ní nic nevíme
a ptáme se,
co je to láska,
která ví o nás všechno
a lomcuje námi
až do té malé smrti
koroptve plné broků a vyvěživší
před pádem do ohařovy mordy.