Ars poetica I

To tys na lunu dýchla,
že tišší je luna.
I voda málomluvná —
ztichla.

A zmlklá voda,
zmlklá do úplňku,
lunou se zalkla v tůňku
jako tvé oko slzou
a žalem zase ona,
ta osamělá voda,
pláč duše, která je si   i poraněnou múzou
a maso smutku svého
vždy na hák verše věší
pro boha živého…

Pro strašlivého boha.