Snědený hlad

(Variace na starší téma)

Je to vždycky trochu do krve.
Ona zří jen na bělásky,
jak jí z očí odlétají —
a vidí je odlétat;
on svou můru v prsou tají,
on si límec vyhrne,
ona přes ruku svůj plášť
jako slzy přes oči —
a každý, každý, každý zvlášť
hledají ten východ zadní
nebo žebřík požární
ze své dávno vyhořelé lásky,
z lásky, kterou dávno pozřel
snědený už hlad.