Změna
Ač lásce rukou, skutky, věrností
pečeť, již nezlomí nic, vtisklas ty,
a padneš-li, tím odpadlictvím jen
ji potvrdíš — moc, moc jsem vyděšen.
Ženy jsou díla, nevnucují se —
když neznáme je však, je po kráse.
Když ptáčka chytím, zbavím osidla,
ptáčník, jejž ta věc, co mě posedla,
ho lapne; jak to chodí, pro každého
jsou ženy, žádná není moje, jeho.
Páří se lišky, kozy, když chtíč zve —
a ženy, vzpurnější, víc chytlavé,
jednoho mají mít! Což příroda
schopnost snést víc než muž jim jen tak dá?
Jsou naše kláda, svá ne; galej je
volná, i když chlap dostal galeje,
kdo půdu má, všechno semeno dá,
však mnohem víc nést musí úroda,
do moře Dunaj musí odtékat,
i když tam teče Volha, Rýn a Pád.
Ve volnosti, když v sobě máš ji mít,
si libuješ: a co mě i ji chtít?
Spřízněnost sblíží: pro tvé zábavy,
ať sblížíme se, mám být chytlavý?
Víc než tvou zášť to v zášti mám, spíš v ní
jí změnu strpím než být na změny
a spíš jí vnutím, než ji naučím,
ať za všemi nechce, či za každým.
Žít v jedné zemi, to je otroctví,
po všech se tlouct zas zvrhlé vandráctví;
voda vždy smrdí, když se nepohne,
v obrovském moři hlouběj zasmrádne:
jak políbí však břeh a nevrací
se nikdy zpět a míří na další,
je nejčistší. Ve změně kořen tkví
věčnosti, hudbě, žití, blaženství.