Trojí bláznovství

Jsem dvakrát blázen, vím,
      že miluju a plačtivým
           veršem to vykládám:
Nač zmoh by se však ten, jímž nejsem sám,
           nebýt jí odmítán?
Jak v křivolakých stezkách pod zemí
se z mořské vody vyplavuje sůl,
      i já chtěl ztišit trápení
tím, že bych na ně rýmy zved jak hůl:
Nebolí tolik v rytmu psaný žal —
zkrotí jej, kdo jej do pout rýmů dal.

           Když jsem to učinil,
      kdosi — aby se pochlubil —
           sám zpívat chce můj žal,
ač jiné potěšil, mě udolal
           tím, co verš pofoukal.
Trápení, lásce patří veršů hold,
ale ne těch, co příjemně se čtou;
      ty všemu jenom zostří hrot
a triumf v řečech roznesou.
Z dvou bláznů třetí ve mně stane se:
nejvíc blázní, v kom je kus mudrce.