Nekonečnost lásky

Pokud z tvé lásky nemám vše,
      celou už nebudu ji mít.
Došly mi vzdechy, jimiž dojmeš se,
      a slzu nedokážu uronit.
Poklad, jímž koupit jsem tě moh, je pryč —
      — přísahy, vzdechy, slzy, dopisy —
však přesto nepatří mi víc,
      než při litkupu dal jsi:
Pokud jsi lásku chtěla rozdělit,
část já, a část ti druzí mají vzít,
      pak celou nebudu tě mít.

Jestlis mi přesto dala vše,
      bylo to vše jen z oněch dní.
Jestli v tvém srdci bude nebo je         láska, již jiní muži probudí,
ti boháči, co vzdechy, slzami,
      dopisy, přísahami předčí mě —
ta láska strachu přidá mi:
      nebyla přece ve smlouvě.
I kdybys všechny chtěla obšťastnit,
půdu, tvé srdce, umím si přivlastnit
      a vše, co roste z ní, mám mít.

Přesto sám nechtěl bych mít vše —
      vždyť, kdo má vše, víc nesmí mít;
když den co den má láska naroste,
      musíš mě novým vděkem odměnit.
Každý den srdce nemůžeš mi dát,
      vždyť, kdybys mohla, tak ho nerozdáš:
Láska je div: chceš srdce rozdávat —
      a zbude ti, ztrátou ho uchováš.
Nevěrná srdce smíme zahanbit,
líp skrze sebe dokážeme žít,
      vším sami navzájem si být.