Nekonečnost lásky
Pokud z tvé lásky nemám vše,
celou už nebudu ji mít.
Došly mi vzdechy, jimiž dojmeš se,
a slzu nedokážu uronit.
Poklad, jímž koupit jsem tě moh, je pryč —
— přísahy, vzdechy, slzy, dopisy —
však přesto nepatří mi víc,
než při litkupu dal jsi:
Pokud jsi lásku chtěla rozdělit,
část já, a část ti druzí mají vzít,
pak celou nebudu tě mít.
Jestlis mi přesto dala vše,
bylo to vše jen z oněch dní.
Jestli v tvém srdci bude nebo je
láska, již jiní muži probudí,
ti boháči, co vzdechy, slzami,
dopisy, přísahami předčí mě —
ta láska strachu přidá mi:
nebyla přece ve smlouvě.
I kdybys všechny chtěla obšťastnit,
půdu, tvé srdce, umím si přivlastnit
a vše, co roste z ní, mám mít.
Přesto sám nechtěl bych mít vše —
vždyť, kdo má vše, víc nesmí mít;
když den co den má láska naroste,
musíš mě novým vděkem odměnit.
Každý den srdce nemůžeš mi dát,
vždyť, kdybys mohla, tak ho nerozdáš:
Láska je div: chceš srdce rozdávat —
a zbude ti, ztrátou ho uchováš.
Nevěrná srdce smíme zahanbit,
líp skrze sebe dokážeme žít,
vším sami navzájem si být.