Píseň
Padající hvězdu chyť,
mandragoře dítě zploď,
řekni, kam se čas moh skrýt,
proč má pazneht čertův rod,
jak zpěv Sirén slyšet mám,
jak se vyhnout pomluvám
a kdy dál
tam, kde vál,
vítr slušnost rozdmýchal.
Jestlis přišel uvidět,
co zrak spatřit netroufá si,
tisíc dní a nocí jeď,
než věk zasněží ti vlasy;
až se vrátíš, začneš hned
o zázracích vyprávět,
přiznáš, že
nevíš, kde
krásná žena věrná je.
Jak ji najdeš, piš, ať vím
o tvém šťastném putování;
nebo ne — vždyť ke dveřím
přes chodbu bych nešel za ní:
věrná, když sis schůzku dal,
ještě když jsi dopis psal,
jenže než
přijedeš,
podvést dva tři stihne též.