Píseň

Padající hvězdu chyť,
      mandragoře dítě zploď,
řekni, kam se čas moh skrýt,
      proč má pazneht čertův rod,
jak zpěv Sirén slyšet mám,
jak se vyhnout pomluvám
             a kdy dál
             tam, kde vál,
vítr slušnost rozdmýchal.

Jestlis přišel uvidět,
      co zrak spatřit netroufá si,
tisíc dní a nocí jeď,
      než věk zasněží ti vlasy;
až se vrátíš, začneš hned
o zázracích vyprávět,
             přiznáš, že                nevíš, kde
krásná žena věrná je.

Jak ji najdeš, piš, ať vím
      o tvém šťastném putování;
nebo ne — vždyť ke dveřím
      přes chodbu bych nešel za ní:
věrná, když sis schůzku dal,
ještě když jsi dopis psal,
             jenže než
             přijedeš,
podvést dva tři stihne též.