Čarování obrazem
Do tvého oka jsem se vpil,
litoval vlastní obraz, jenž v něm stál;
v průhledné slze se pak utopil,
když díval jsem se za ním dál:
Obrazy čaruješ,
jež sama maluješ i rveš,
a zabíjíš, když bereš si, co chceš?
Hlt slaných slz mi hrdlo stáh
a jdu pryč, ač víc naliješ;
zmizí můj obraz, zmizí strach,
že ublížíš mi tím, jak čaruješ:
Ač navíc zbyde ti
můj obraz, to už neplatí,
vždyť z tvého srdce zášť se vytratí.