Čarování obrazem

Do tvého oka jsem se vpil,
      litoval vlastní obraz, jenž v něm stál;
v průhledné slze se pak utopil,
      když díval jsem se za ním dál:
           Obrazy čaruješ,
jež sama maluješ i rveš,
a zabíjíš, když bereš si, co chceš?

Hlt slaných slz mi hrdlo stáh
      a jdu pryč, ač víc naliješ;
zmizí můj obraz, zmizí strach,
      že ublížíš mi tím, jak čaruješ:
           Ač navíc zbyde ti   můj obraz, to už neplatí,
vždyť z tvého srdce zášť se vytratí.