Přízrak
Až, vražednice, opovržením
mě zabiješ a zvykneš si,
že tě mé vzdechy neděsí,
jak přízrak k tvému loži přistoupím:
co v horší náruči pak počneš si?
Blikat ti začne zesinalá svíce
a ten, s nímž budeš spát, už unaven,
si pomyslí, že milovat chceš více,
až vydáš sten —
a zády k tobě obrátí se.
Pak třást se budeš jako osika,
potem jak rtutí celá zalitá,
duch sama spíš než já.
Co povím ti, to teď se neříká,
aby ses nepřestala bát. Když dost
mé lásky máš, pak spíš než nevinnost
přeju ti trápení a kajícnost.