Poslední vůle

Než duši vypustím, dej, lásko, ať         smím s jasnou myslí všechno odkázat:
      vidí-li, oči dávám Argovi,
      budou-li slepé, lásce, to se ví;
      věhlasu jazyk, velvyslancům uši,
           ženám i moři slzy sluší.
           Vždyť jsi mě, lásko, naučila,
      když sloužil jsem té, co jich tucet měla,
že dávat smím jen těm, jež hojnost odkojila.

      Planetám svoji stálost daruji,
      svou pravdu těm, co kliky pucují;
      svou prostotu a taky upřímnost
      jezuitům; všem šaškům rozumnost;
      mlčení tomu, kdo z cest hodně ví,
           peníze kapucínovi.
           Vždyť jsem se, lásko, naučil
      když jsem jen v stálém odmítání žil,
že dávat smím jen těm, kdo přijmout nemají už sil.

      Svou víru římským katolíkům dám,
      má dobrá díla ať má Amsterdam
      se svými schizmaty; ať slušnost si         univerzity vezmou s dvorností;
      cudnost ať zdědí otrhaný rváč
           a trpělivost ať má hráč.
           Vždyť jsi mě, lásko, naučila,
      když pro blázny mě měla moje milá,
dávat jen těm, jež moje štědrost urazila.

      Svou reputaci dám těm, kteří byli
      mi přáteli; svým nepřátelům píli;
      pedant ať jde si pro pochybnosti,
      nemoc dám lékařům či neřesti;
      přírodě vše, co verše řekly líp,
           kumpánům odkazuji vtip.
           Vždyť jsem se, lásko, naučil,
      když jenom pro tu jedinou jsem žil,
jak dárce tvářit se, když sám jsem dluhy zaplatil.

      Těm, kterým zítra bude zvonit hrana,
      lékařské spisy zanechám; buď dána
      všem bláznům sbírka úvah z mravnosti;
      bronzové medaile ať pohostí
      hladové; všem, co do ciziny jdou,
           odkážu angličtinu svou.
           Vždyť jsi mě, lásko, naučila,
      když často jsi svou přízeň uštědřila
mým mladším sokům, že mi štědrost není milá.

      Víc nedám! Umřu a pak konec světa
      nastane; i po lásce bude veta:
      pak cenu ztratí všechny krásné ženy
      jako důl zlata nikým netěžený;
      půvaby ženy muži ocení
           jak hrob sluneční hodiny.
           Vždyť jsi mě, lásko, naučila,
      když oči pro nás neměla má milá,
jít cestou, která všechny tři nás zahubila.