Index

Skončily prázdniny a zvolna se rozjížděl zimní semestr, když mne Dědek požádal o malou službu. Začínal jsem tou dobou třetí rok na Brněnské, přestože jsem měl nárok bydlet v nové koleji na Klíši. Jenže Krátký nechal vstupní halu přetnout mříží sahající až do stropu a v ní zůstal jenom úzký průchod kolem vrátnice. Člověk musel přijít až k vrátnému a ukázat průkaz. Vrátný zmáčkl knoflík, dveře zabzučely a otevřely se.

Já na nové koleje denně docházel, protože tam byla veliká moderní tělocvična a sídlila tam katedra tělocviku. Ti z nás, co neměli ubytovací průkazku, mohli do šesti do večera procházet vrátnicí na index. Právě o něj mne Dědek požádal, prý jsem se podobal jednomu známému, který byl dlouho na vojně a konečně mohl přijet za svojí holkou, jež studovala u nás na fakultě a hodlala ho propašovat na pokoj.

Naneštěstí to ale dopadlo jinak. V hospodě Na Hnátě, vedle kolejí, kde voják čekal, až holce skončí seminář, se asi samou radostí strašlivě opil a na vrátnici mu to pak hravě neprošlo. Vrátná mu chtěla index vzít, on se polekal a utekl.

Můj index putoval ke Krátkému a ten ze mne chtěl dostat jméno toho kluka. Zdůrazňoval, že podle mé ochoty ke spolupráci se rozhodne, jak moc velký exemplární případ ze mne udělá. Bál jsem se, že mne vyhodí ze školy a já budu muset opustit nejlepší svět, jaký jsem si dokázal vybojovat a ve kterém jedině jsem chtěl žít. Jenže druhá možnost, přiznat se a říct, kdo to doopravdy byl, také nepřipadala v úvahu, protože to bych si ten svět už nezasloužil.

Krátký to chvíli zkoušel po zlém a chvíli zase po dobrém a v jednom okamžiku mi nabídl cigára, docela elegantně je ke mně přes stůl poslal skluzem a já poděkoval a chvíli žmoulal filtr mezi prsty a pak jej zuby vytáhl, jak to dělal Bláha. Naposledy jsem kouřil ve dvanácti letech: dal jsem si s kamarády za domem pár šluků a pak se ve výtahu cestou domů pozvracel. Tohle bylo třetí řešení.

Párkrát jsem mocně zabafal jako sám Bláha. Pak se mi strašně zamotala hlava, ale nepřestal jsem, dokud jsem nepozvracel celý proděkanův stůl. Křičel, že jsem prase, ale dočista ho přešla chuť pokračovat ve výslechu. Podmínečně mne sice na rok propustil z koleje, ale nic víc. A nevyhnal mě ani z fakulty, ani z mého vysněného světa.