Praxe

Bylo jaro, poslední jaro, které s námi Dědek studoval na fakultě, i když už nechodil na přednášky a na semináře jako my, ale docházel na ústecké gymnázium v Jateční ulici na praxi. Měl obrovský přehled a navíc okouzloval svými naškrobenými košilemi, takže mu ještě během té praxe nabídli místo, a dokonce by mu zařídili odklad nástupu na vojnu.

Není divu, že toho dne byl Dědek v dobrém rozmaru. Měl zrovna suplovat tělocvik, před hodinou si prohlížel v tělocvičně nářadí a úplně v koutě našel zastavěný obrovský odrazový můstek. Vzpomněl si najednou na Bláhu a hned se rozhodl, že můstek vyzkouší. Postavil jej doprostřed tělocvičny, za něj švédskou bednu a v přiměřené vzdálenosti asi tři žíněnky. Na začátku hodiny vybral jednoho odvážlivce a sám se postavil za švédskou bednu, aby mu mohl dát záchranu. Úplně se ale přepočítal: můstek katapultoval žáka vysoko do vzduchu, ten přelétl nad švédskou bednou a marně plácal rukama do vzduchu. Zkoprnělý Dědek pochopil, že žíněnky kladl na zem úplně zbytečně. Rychle se vymrštil a stihl tu živou střelu chytit za kotník, aby se nerozplácla o zeď na konci tělocvičny. Když se sebrali ze země a zjistili, že ani jeden nemá nic zlomeného, přísahal si Dědek, že už nepomyslí na Bláhu a nebude dělat blbiny, aby nepřišel o nabídku.

Jenže hned nato přednášel v dějepise o jednom hodně problematickém dějinném okamžiku, ve kterém Rusové zabrali Bělorusko, Ukrajinu a další území. Naše historická věda tvrdila, že k tomu byli přinuceni rostoucí hrozbou fašismu a prozíravě si vytvářeli nárazníkový pás. Kdekdo ale věděl, že Stalin měl v té době s Hitlerem podepsaný pakt o neútočení, na který se hodně spoléhal, a že slavné nárazníkové pásmo byla prachsprostá okupace.

Dědek měl s tímhle tématem velký problém, protože chodil čtyři semestry na doplňkový seminář k Zoje a ta mu vtloukala do hlavy, že úplně nade vším na střeše za komínem má hnízdit etika, nicméně po příhodě s můstkem byl rozhodnutý, že téma odpapouškuje.

Jenže studenti během hodiny vyrušovali trochu víc než obvykle a Dědek se tím nechal vyvést z míry. Vyvolal jednoho studenta a zeptal se, proč ho látka nezajímá. „Protože nám stejně neříkáte, jak to bylo doopravdy.“ A všechny ty hodiny na seminářích u Zoji a taky vlastně celá vinnetouologie, které byl Dědek doktorem, se najednou vzepřely. Když s ním ten mladík mluví tak upřímně a když to vypadá, že studenti ještě mají nějaké ideály, nechtěl být Dědek někým, kdo je o ně připraví, a začal nanovo. Ve třídě by bylo slyšet špendlík. Nikdo ani nedutal a na konci hodiny se dočkal potlesku. Jenže ne všichni asi měli ideály, protože jeden z těch studentů Dědka udal ředitelce gymnázia a ta si ho zavolala na příští den do kanceláře. Když zaťukal a vešel, spatřil vedle ředitelky proděkana Krátkého. A tak nejenže přišel o slíbené místo na gymplu a slíbený odklad vojny, ale při státnicích neprošel přes katedru marxismu.

A ještě než se Dědek vzpamatoval a ještě než se vzpamatovala Monika, se kterou se usilovně snažili mít miminko, dostal povolávací rozkaz do vojenského učiliště v Liptovském Mikuláši, kde měl rok učit budoucí důstojníky dějepis. Když se po roce vrátil, nesehnal v Ústí místo a dojížděl na učňák až do Lovosic.