7

Je ráno. Kalné ráno, chtělo by se říct, ale toto ráno je slunné: vše živé se raduje, jen Eva leží oblečená v křesle, stočená do klubíčka. Boris s kýblem na lešení nejdřív okukuje, potom nesměle zaťuká:

„Madam! Jésli vazmožno?“

Posunky ukazuje, že chce vodu; Evě chvíli trvá, než se probere, než jí dojde, o co jde, než mátožně vstane a otevře okno:

Manžel je pryč – jen hrnky od kafe a plný popelník připomínají včerejší mozkovou smršť. Vymývárnu. Klystýr. Měla by mít tedy v hlavě čisto: jak to, že nemá? Teď tenhle na lešení. Gastarbajtr. Jako by jich tu nebylo dost – stojí v okně. Kde brali vodu předtím?

„A kde jste brali vodu předtím?“

Boris využije chvilky zaváhání na účet cizího jazyka a svede krátký vnitřní boj mezi riskantní pravdou a fešáckou lží.

„É – čestno skazať? Zděs…“

„Vy jste sem lezli, když tu nikdo nebyl…???!!!“

„Tolko ja. Ale ničevo něukral! – i vody bylo treba – i kytkam tože!“

Ukazuje, že taky zalíval kytky. Eva vrtí hlavou nad tou drzostí, pak bezradně mávne rukou, protože přišla o víc – a choulí se zpět na křeslo. Boris se vrací s kýblem; chvilku postojí – něco by řekl, ale Evě je mdlo po té noci; ještě moc nevnímá, ještě jí nedochází ta lavina, která se nad ní naklání po uvolnění bolavého kamínku…, a tak bez výrazu čeká, až ten člověk zase zmizí.

Bylo by krásné naservírovat sem Evě právě teď krásného chlapa – moc by to potřebovala – ale tenhle je z těch, jak to říct: cizinec, co nepřichází v úvahu. Z méně rozvinuté země s jasným vymezením rolí: muž postaví dům, žena rodí děti; muž odchází do světa za prací, žena doma čeká. Zdvořilost patří k namlouvacím rituálům a sex k rozmnožování. Eva by potřebovala pevnou mužnou náruč, která by ji ukonejšila a dovolila by jí uklidnit to vyděšené dítě v sobě, které potřebuje obejmout – ale hlavně se potřebuje dospat. Boris zmizel oknem.

Na obrazovce rozkošná hospodyňka – sen všech ženatých mužů – luxuje a odříkává do kamery:

„Opravdový muž touží po silném autě, opravdová žena po silném vysavači!“

Eva polobděle hledá ovladač, aby tu věc vypnula, zatímco sladká hospodyňka roztomile pokračuje:

„Vysaje i chlupy z chlapa!“

Eva se zarazí – ale ne, to byl zase přeslech – vypne televizi a lehne si s dlaní přes oči. Pak se konečně hluboce a tiše rozpláče.