34

Eva jede v autě s Pavlou. Je to Pavlino auto a Pavla řídí; podle talis­manu na zrcátku a detailů a hračiček na palubní desce vidíme, že je to auto milované ženou.

Pavla jede svižně: sedí pevně za volantem svého vozu na dráze svého života, která má jasný směr a cíl. Je dokonale oblečená, dokonale nalíčená, cítí se fajn. Eva vedle ní vypadá trošku jako chytrá horákyně či dalajlamova ctitelka: ale cítí se taky fajn. Pavla drmolí s pohledem na talisman:

„Tohle jsem si koupila v Paříži – taková blbost – mám teď takovej fofr, že se místama vidim zezadu – si řikám, jestli to všechno vůbec má smysl – tak se štvát – no ale zase když si chci udržet nějakou úroveň – vzpomínám na ten váš byt – to byla paráda – není ti to líto? Tak řikej něco! Jak se máš, co děláš, kde bydlíš, půl roku jsme se neviděly!“

Eva klidně sedí a kouká před sebe.

„Ále – žijem…“

„Takže seš pořád s tim – Rumunem? Já myslela, že to skončilo – že dostal papíry – a finito – to voni dělaj. Je hodně takovejch případů…“

Na zadním sedadle se rozštěká pes. „Sakra, dej pokoj, Darino, lehni! To je děsný zvíře, tohleto – ale je to muj miláček – čo? Mršo jedňa? No a co Štangl, vídáte se někdy?“

Eva zavrtí hlavou.

„A Rumun dobrý? Má práci?“

„Jo. A je to Moldavan.“

„A co ta jeho dcera?“

„Dobrý…“

„Sakra, z tebe to leze jak z chlupatý deky: je tady? Nebo zůstala tam? Má kde bydlet? Pracuje? Je vdaná? Nebo ji živíte? Tady teď uklízí dost Ukrajinek a lidi jsou s nima spokojený – takže jestli neni líná…“

„Nevim, jestli je líná… já ji moc neznám – je teď v New Yorku…“

Ticho.

„Dělá cvičitelku; bojový sporty a tak…“

Zase ticho.

„A ty?“

Pavle na chvilku zkysne spotřební triumf – ale znovu se vzchopí:

„Ále – to víš – si řikám, jak maj ty mladý dneska – otevřenej svět – to my v tom věku – co? Já se to snažim trochu dohnat, dost jezdim a tak, kongresová turistika – ale řeknu ti – ty vztahy – ta lidská závist – ta únava… Si řikám, že ten život je někdy strašnej…“

„No – vono jak se to vezme…“

Dál jedou skoro mlčky. Eva pak vystoupí a jde k domu, kde bydlí. Bude se dít ještě hodně věcí: Boris se bude muset vypořádat s vymahačem z rodné Moldávie. Eva se vzdá své profese a odjedou na venkov. Boris bude muset přijmout, že Eva je pořád profesorka, i když sype slepicím. Eva bude muset přijmout, že Boris chce jíst u jednoho stolu. A mnoho jiného…

Ale vsjo budět charašo…