KAPITOLA 9 Zasloužené první místo

S obchodníkem, se kterým jsem byl toho dne ve dvojici, se nám podařilo dát dohromady nejlepší skupinový výsledek uzavřených smluv. Zároveň jsem celý den dumal nad tím, jak rychle se manažer i ostatní obchodníci vypořádali s Matyášovým odchodem. Jako kdyby Matyášova práce ve firmě nic neznamenala. Přemýšlel jsem také o tom, jak jednoduché bylo pro Tomáše odstranit ten jeden dílek ze dna pyramidy. I s myšlenkami na Matyáše mi šlo obchodování v ten den velice snadno. Ale při uzavření předposlední smlouvy jsem si uvědomil, že nechci, aby Matyášův odchod z firmy byl jen snadno zapomenutelnou vsuvkou mezi ostatními událostmi toho dne.

Odpoledne nás trenér vyzvedl na kraji města. Byli jsme poslední dva obchodníci z firmy, které musel odvézt. Nastoupili jsme do automobilu a vyrazili směrem k firmě. Trenérovu pochvalu za denní výsledek jsem přešel mlčením a podle plánu jsem nadhodil téma Matyášova odchodu. „Prý si našel jinou práci,“ prohlásil trenér.

Jinou práci? Jak univerzální odpověď, pomyslel jsem si. „Tak kvůli tomu se hádali v sobotu s Tomášem?“ ptal jsem se s úmyslem trenéra trochu vyprovokovat, protože jsem tušil, že skutečný důvod, proč Matyáš v práci končí, znal, ale nechtěl nám ho záměrně sdělit.

„Asi ano, Tomáš mi říkal, že si Matyáš našel jinou práci, a proto chce odejít. Nic víc. On ti Matyáš říkal něco jiného?“ zajímal se.

„Ne, neříkal.“

Dorazili jsme k budově firmy, vystoupili z automobilu a běželi do kanceláře, kde už na nás čekali ostatní. Sekretářkám jsme odevzdali podepsané smlouvy. V místnosti pro prezentace jsme se, jako obvykle po pracovním dni, všichni sešli. Tomáš předstoupil před nás a začal psát na tabuli jména obchodníků v pořadí podle uzavřených smluv. Naše dvojice získala první místo. Dle mého očekávání nepřinesla dvojice Robin s Evou ani jednu uzavřenou smlouvu. Možná s Evou dosáhli úplně jiného denního rekordu, jak někdo z obchodníků provokativně poznamenal.

„Blahopřeji vám, chlapci,“ pravil Tomáš směrem ke mně a k obchodníkovi, se kterým jsem byl ve dvojici a jehož jméno si dodnes nepamatuji. „Máte za dnešek nejlepší výsledek ze všech obchodníků!“ Pak se podíval na výsledek druhého a třetího týmu. „Dokonce se k vám dnes ani nikdo nepřiblížil. Dvojici Eva a Robin raději nekomentuji.“ Ukázal na nás a řekl k ostatním: „Tito dva vám všem dnes natrhli prdel. Myslím, že si to zaslouží potlesk.“ Všichni nám tleskali, obchodníci, trenéři a přidal se i Tomáš. Přemýšlím, zda mne v ten moment jejich pozornost těšila, nebo mi byla nepříjemná. Vzpomínám si, že jsem se usmíval, ale nakolik byly mé emoce upřímné, si nevzpomínám.

Tomáš ještě pronesl závěrečnou motivační řeč. Když skončil, poslal všechny domů. Mě si však ještě vzal stranou, že se mnou chce mluvit soukromě. Šli jsme do jeho kanceláře.

„Ještě jednou gratuluji za dnešní výsledek,“ zavřel za mnou dveře kanceláře a posadil se za svůj stůl. Usadil jsem se na židli naproti a čekal. „Nebudu tě zdržovat dlouho, jsi po celém dni unavený,“ jistě pak očekával reakci, která by ho potěšila.

„Nejsem unavený,“ odvětil jsem zvyklým způsobem.

„Dobrá. Vím, že poslední dny pro tebe mohly být chaotické, narážím teď na Matyášův rychlý odchod z naší firmy. Mimochodem, řekl ti Matyáš, proč končí?“ snažil se zjistit, co všechno o důvodech Matyášova odchodu vím. Proto využil v konverzaci známé obchodní taktiky, jako že se mimochodem zeptá na věc, kterou se ode mě chce dozvědět především. Všiml jsem si toho a byl jsem zvědavý, zda Tomáš jen sbírá informace, nebo je za tím ještě něco jiného. Byl jsem připravený Tomášovi zalhat bez mrknutí a dalších indicií, které by mě mohly prozradit.

„Neřekl mi o tom nic. Proč končí?“ zkoušel jsem jej.

„Našel si jinou práci.“

„A jakou?“

„To nevím, nezajímalo mě to,“ zareagoval pohotově.

„Takže to je ten důvod, proč jste se s Matyášem v sobotu večer pohádali.“

„Darku, ty to jistě chápeš, mám určitou zodpovědnost za firmu a její zaměstnance. Matyáš za mnou toho večera přišel, žádal mě o vyšší plat, jinak prý z firmy odchází. Možná jsem reagoval přehnaně, ale mě to v ten moment velice urazilo,“ zase využil další taktiku, kterou nás učil ve firmě rozpoznat. Snažil se v konverzaci navodit atmosféru, že on byl toho večera oběť. „Ty by ses zachoval jinak, kdybys byl na mém místě?“ ptal se rozpačitě.

Ta situace se mi líbila. Věděl jsem, že je Tomáš velice inteligentní. Vždy věděl o všem, co se ve firmě děje. A najednou na mě působil, jako kdyby si nebyl jistý, jestli má vše pod kontrolou, a ten pocit, že je nejistý a také nervózní, mě v ten moment velice těšil. „To by mě nenapadlo, že zrovna Matyáš něco takového řekne.“

„Teď už je to minulost. Musíme se všichni dívat dopředu! Víš, přemýšlel jsem o tobě. Mám takový návrh, na který mi, doufám, kývneš,“ chvíli mě napínal a potom řekl: „Chtěl bych tě v brzké době jmenovat třetím trenérem v naší firmě. Co tomu říkáš?“

„Trenér? Já?“ Tím mě překvapil.

„Dostaneš mnohem vyšší plat, firemní auto, i počítač. Už nebudeš muset chodit dům od domu. Brzy uspořádám výběrové řízení pro nového obchodníka za Matyáše. Pohovor povedu já sám a z kandidátů vyberu jednoho. Chtěl bych, aby sis vzal na starosti vyučení toho nového obchodníka pro naši firmu. Budeš ho trénovat!“

„To myslíš opravdu vážně?“

„Vážně!“ už byl zase rázný, ne tolik nejistý jako před pár okamžiky. „Nikdo jiný si to nezaslouží víc než ty. Měl jsem sice nějaké pochybnosti, ale ty jsi ukázal, že se v tobě mýlím. O názor ostatních se neboj. Ostatní obchodníci tě už nyní vnímají jako člověka s neobyčejným talentem. Nebude jim vadit, že jsi to místo dostal ty.“

„Jaké pochybnosti jsi o mně měl?“ zajímal jsem se.

„Jestli jsi pro tu práci vhodný. Říkal jsem ti to už v sobotu při hře, že u tebe postrádám ještě jednu věc, kterou se budeš muset naučit, ale myslím si…,“ podíval se na mě upřeně, „myslím si, že po tvém dnešním výkonu ji už nepostrádám. Chtěl jsem s tím povýšením ještě chvíli počkat, ale když nastala ta situace s Matyášem, řekl jsem si, že bude lepší ti povýšení navrhnout hned.“

„To je zajímavé. A jak spolu souvisí mé povýšení s Matyášovým odchodem?“

„No, jde o to… Vím, že jste s Matyášem kamarádi, a měl jsem obavy, jestli tě jeho odchod nějakým způsobem neovlivní v otázce dalšího setrvání v naší firmě. Ať mi to věříš, nebo ne, já jsem vždy věděl, že to v naší společnosti dotáhneš daleko. Ale teď nechci riskovat, když je Matyáš pryč…“ Přestal mluvit a bedlivě čekal na moji reakci.

Pousmál jsem se. „Nechceš riskovat…“ Potom jsem pokračoval už zase s vážnou tváří, aby mi Tomáš uvěřil každé slovo. „Matyáš a můj kamarád? Ne! Jsme kolegové. Tedy byli jsme, ale jeho odchod pro mě neznamená vůbec nic. Takže ses strachoval zbytečně.“

Tomáš se po mých slovech uvolnil. „Tím, co jsi právě řekl, jsi potvrdil, že jsem si vybral správného trenéra,“ zvedl se ze židle a podal mi ruku. „Doufám, že se rozhodneš rychle. A Darku, jistě chápeš, že tvá nastávající pracovní pozice vyžaduje maximální nasazení. Ač obdivuji tvůj zápal pro studium, budu tě tady v ty páteční dny potřebovat!“

„To chápu,“ řekl jsem rychle. „Dej mi pár dní, mám zrovna před zkouškami. Chtěl bych se rozmyslet, zda ve škole zůstanu.“

„A jsi na ty zkoušky naučený?“

„Ani ne.“

„To rád slyším,“ zasmál se.

Najednou mi něco přišlo na mysl. U dveří jsem se zastavil a otočil zpátky k Tomášovi. „Zajímá tě, proč jsem v sobotu tu poslední hru tak riskoval?“

Tomáš se zarazil. „Jestli mě to zajímá? Nemůžu na ty dvě trojky přestat myslet!“

„Je to prosté. V ruce jsem měl dvojku křížovou a trojku srdcovou. Pokud jde o tu druhou kartu, trojka je mé oblíbené číslo. A srdce… Srdce je můj oblíbený orgán. Bylo příhodné vsadit na to úplně vše…“ Nečekal jsem na jeho reakci, otočil jsem se a opustil kancelář. Byl jsem si jistý tím, že mi Tomáš neporozuměl.