KAPITOLA 15 Absurdity prvních kapitol
První úryvky mé druhé knihy byly v podstatě o mém strachu z pomíjivosti a ze špatných konců. Nejsem si jistý, zda by kdokoli pochopil, o co jsem se snažil, co jsem odhalil a co vše jsem do prvních kapitol ukryl. Byla to verze bez preface, jelikož k té jsem se chtěl vrátit, až bych si byl jistý, že je příběh knihy dokončen. Příběh byl depresivní a smutný. Trefně to vystihla Mica, která po přečtení popsala první kapitoly slovem „šedé“. Nebyla to však o nic méně upřímná kniha než ta předešlá.
Jednalo se o příběh, ve kterém se dvě postavy ocitly v situaci, která uzavírala něco mezi nimi. Čtenář si zpočátku mohl jen domýšlet, o co konkrétně šlo. Těmi postavami byli muž a žena. Neobtěžoval jsem se popisováním jejich vzhledu nebo toho, co se kolem nich dělo. Sám jsem si nedokázal a ani nechtěl představit detaily. To důležité bylo, že seděli naproti sobě v nějaké kavárně. Mlčeli, jeden druhému se dívali do očí. Napsal jsem, že v té situaci nebylo slov zapotřebí, vše mezi nimi bylo uzavřeno. Každá hádka, každá špatná vzpomínka i to, co bylo mezi nimi doposud nevyřešené, se jejich setkáním nějak vysvětlilo. Byla pro mne důležitá samotná představa, že se dva lidé se společnou a nevyjasněnou minulostí potkali a rozhodli se za vším udělat tlustou čáru.
To byla ta myšlenka, na kterou mne přivedl pratáta. Tak by teoreticky mohl celý jejich příběh, ať už byl jakkoli bolestný, končit. A tím, jak jsem to napsal, jsem se zbavil čekání na závěr a také obav i napětí. Radoval jsem se z představy, že nebudu muset listovat na poslední strany té knihy, abych se dozvěděl, jak to celé dopadne. Neděsil bych se už více toho, že jedna z těch postav, nebo možná obě, čekají na to, na co vyčkávám i já. Vždyť pro mě nebylo těžké ztotožnit se s jednou z těch postav. Ten muž mi byl chováním velice podobný, a byť jsem v první verzi nepopsal tvář oné ženy, v mysli jsem ji měl před sebou.
Ta myšlenka byla již v těch prvních kapitolách ukryta, a vzácná byla především pro mě. Těšil jsem se, až bude příběh dokončen a přečte si jej pratáta, který by nepochybně tuto myšlenku v mém příběhu našel, a jistě by to bylo další bohaté téma k hovoru při kávovém rituálu.