Ručičky

Je za pět pět —
k ránu.
Prstem posunul jsem
tu větší ručičku,
protože pátá
z věže odzněla.

Není cesty zpět.
Obraz neunikne z rámu,
ani člověk stáří
prudším srdce klusem.

Malou mám dušičku.
Ptáčkové začali už pět.
Hodiny tikají,
jako když někdy chvátá
za hlasem ozvěna.

Co je to včera? Co zítra?
Co dnes? A nyní? Právě — teď?
Za časného jitra,
jež si jde na pohřeb?