Kruté něhy

Po úzké cestě prochází se nůž.
A biřici ho jaksi nadženou.
Nebo on biřice.
Děje se, že dlouho
nedělo se nic
a potom všechno náhodou
je pouhou.

Muž —
to je zříci se   vítězství nad ženou,
která ho miluje,
ach, miluje ho víc,
než on sám sebe —
a někdy jako pole
žence svého sežne.

Co kruté je? Co něžné?
Která by neupletla
s pečlivostí smyčku
z nejtenčích provázků,
ba z nití —
pro zradu; co je to smrt
pro ponížené?

Co je to peklo — co nebe?
Obojí málo pro lásku,
která je jenom bláznivá,
dokud nezešílí
a nezažehne svíčku
na spálení všech milovaných řas,
aby ji slepě miloval,
jen ji —
žitečko, žitko, žití,
jež v krvi doznívá.

Všechna zvěř —
tygři, lvi, zajíci i ryby
bojí se sítí.

Prchají psi
zděšeni — po návsi.

Jde ras!