Drchnička

(Boženě)

Krčíš se, drobounká,
v strništi,
drchničko rolní.
Pozdní, i jako od loňska,
lásko, ty pro přespolní,
pro příští,
co dosud v lůnech spí —
tiše rozžatá.

Je tě tak málo.
Úroda tě snědla,
sama požatá.
Kolik pšenice
a kolik žita padlo —
a přece, co zbylo
ze štíhlého stébla,
tě střeží pod kopím.