Vyzvánění

Jestliže najednou potkám
tolik lidí,
(a vždycky nejvýš dva),
kteří se zbláznili
z vyzvánění zvonů
o třičtvrti na šest
a začnou se ústy k ústům shýbat
jako o svatbách —
a ty zvony znovu zazní-li,
mám zůstat celý pryč,
nebo se krást domů?

Možná je čas
kobylek a hříbat;
mečů, mečíků a mačet.
A žíznivců, co slídí,
kde se už začlo víno stáčet,
a co se začnou sami
radovat i bát,
ne nepodobni loutkám.
Jdou a jdou
a nevidí se kráčet
tam, kde teď vítr
list po listu líbá.

Jestli se najednou potkám
s těmi, co mají klíč
k hrobkám
láskou dosud nepochovaných,
mám umřít, nebo mlčet?

Možná je čas
nemání a mání.
Čas, kdy nad hladinu
šeptne ryba;
čas všeho čistého
a na klekání.